Lesk a bída mořského rybolovu

Současný rybolov již dávno postrádá romantiku z povídek a románů Jacka Londona či Ernesta Hemingwaye. Častěji představuje buď vyloženě průmyslový odchyt a zpracování mořských živočichů pomocí soudobé techniky, nebo tvrdou práci drobných rybářů s nejistým výsledkem, na němž existenčně závisejí nejen jejich rodiny, a to bez jakýchkoli dotací.

Přestože pohled na glóbus snadno vyvolá představu, že nedohledná plocha světového oceánu zůstává i v 21. století nedotčena činností člověka, opak je pravdou. Lidé necitlivým průmyslovým rybolovem, výstavbou v pobřežních oblastech a znečišťováním z lodní dopravy již významně ovlivnili 45 % rozlohy všech moří a jen 4 % oceánu můžeme označit za čistě přírodní prostředí.

V roce 1883 tvrdil známý britský přírodovědec Thomas Henry Huxley, že všechna velká loviště mořských ryb jsou pravděpodobně nevyčerpatelná. A to se už v roce 1830 v důsledku nadměrného rybolovu zhroutila populace sledě obecného (Clupea harengus) u nizozemského pobřeží a od té doby se již nevzpamatovala.