Neolitická revoluce, průmyslová revoluce…

V období zhruba 8000 let před narozením Krista, tedy před deseti tisíci lety od současné doby, začala v úrodné krajině mezi Eufratem a Tigridem neolitická zemědělská revoluce. Z lovců a sběračů se stávali zemědělci, kteří chovali zvířata a pěstovali obilí. Důsledkem tohoto kroku byl usedlý život, budování sídel, sociální diverzita v podobě rozdělení rolí na zemědělce, řemeslníky a vojáky. Z šamanů se vyvinuli kněží, později lékaři, filozofové a matematici. Neolitická zemědělská revoluce je jistě nejvýznamnější revolucí, která zásadně změnila směr vývoje lidstva. Z hlediska výživy znamenala zajištění potravy pro větší počet lidí a byla spojena s významným nárůstem populace. Individuální výživa jednotlivců se však spíše zhoršila. Výrazně se však změnila skladba výživy. Lovci a sběrači konzumovali především předchůdce kořenové a listové zeleniny, ovoce, hmyz, maso a ryby. Neolitická zemědělská revoluce přinesla s obilím konzum škrobu (a také lepku) a také mléka a mléčných výrobků. Postupně se v potravě objevil i alkohol.

Rozvoj civilizací, který po neolitických revolucích v různých částech světa probíhal, postupně přinášel i rozvoj vzdělanosti. V naší části světa se ve středověku začala vzdělanost organizovat nejprve v klášterech, později na univerzitách. Postupný nárůst poznatků i rozvoj vědeckých metod vedl i k rozvoji technologií. Jedním z důsledků těchto technologií je nahrazování práce lidských svalů prací stroje. Odvěký sen zbavit člověka dřiny se v 17. a 18. století začal naplňovat. Technologie, která postupně pronikla do zemědělství, vedla k tomu, že přímou výrobou potravin se v současném rozvinutém světě zabývá jen několik málo procent obyvatel, což je množství o řád nižší než před sto lety. Díky tomu jsou v naší části světa levné potraviny dostupné prakticky každému. Stroje, které nahradily lidskou dřinu a nahrazují i mírnější svalovou práci, zcela změnily nejen sociální strukturu společnosti, ale také lidský energetický metabolismus. Zatímco sekáči obilí ještě na počátku 20. století měli denní energetický příjem i výdej okolo pěti a více tisíc kilokalorií (1 kcal = 4184 J), dnešní kombajnér spotřebuje za volantem okolo 2200 kcal. A to platí i pro další dříve fyzicky namáhavá povolání. Doprava včetně té hromadné a městské postupně vytěsňuje i chůzi. Souběh důsledků dávné neolitické zemědělské revoluce a relativně nedávné průmyslové revoluce vede k vyššímu nutričnímu příjmu a mnohem menší svalové práci a následně i k menšímu energetickému výdeji. To vede k obezitě, diabetu, ateroskleróze i s jejími komplikacemi, tedy infarkty myokardu a mozkovými cévními příhodami, a pravděpodobně i k některým nádorům. Nelze však současně nevidět pozitivní důsledky moderního světa: zajištění pitné vody a kanalizace, dostupné bydlení či nemocniční hygienu, očkování a antibiotika, které dokázaly obrovsky snížit novorozeneckou úmrtnost, mimořádný vývoj moderních léků i v dalších oblastech medicíny. A také dostatečnou výživu, která odstranila podvýživu, jež byla v Evropě masově přítomná ještě v 19. století. Moderní hodnocení globálního vývoje světa by nemělo vést k tomu, že se spolu s nevýhodami rozloučíme i s výhodami, které nám dvě nejdůležitější revoluce v dějinách lidstva přinesly. Především jde o to, jak jejich pozitivní a negativní dopady definovat. To nemusí být tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Po rozlišení těchto důsledků je třeba maximálně omezit dopady negativní a využívat výhod pozitivních aspektů moderního vývoje. K nim bezesporu patří technologie včetně počítače, na kterém píši tuto úvahu, elektronická pošta, tisk a distribuce našeho časopisu. A také to, že si ho můžeme v klidu a v příjemném prostředí domova číst za svitu lampy.

Články červencového čísla Vesmíru k tématu výživa jsou jen malými oblázky z celé mozaiky, kterou toto téma obnáší. Texty jsou značně různorodé a představují ukázku několika aspektů moderní výživy od nutriční fyziologie až po produkci potravin. Snad svou šíří záběru naznačí obrovské rozpětí problémů, které v sobě takové téma zahrnuje.