Hladovění zabíjí

Na jednom konci světa kulatá bříška vychrtlých a evidentně hladovějících afrických dětí. Na druhém konci kulatá bříška blahobytných, kteří si občas hladovění ordinují jako populární způsob léčebného „potrápení těla“. Ať tak či tak, děje se v našem organismu v obou případech totéž.

Mezi hladem a hladověním je rozdíl. Zatímco hladovění je stav, kdy chybí po dobu delší než několik hodin přísun potravy, hlad je krátkodobý opakující se signál, sdělující tělu po několika hodinách bez jídla důležitou zprávu – je třeba se najíst.

Hlad většinou provázejí pohyby žaludku. Vyvolává je zřejmě hormon hladu ghrelin, který v prázdném žaludku a střevech vzniká a vylučuje se do krevního oběhu. Přestože je to krátký protein, neobvykle lehce proniká ochrannými bariérami do mozku, kde dráždí v mezimozku (v hypotalamu) centra sytosti a nutí je k akci. Jednou z nich je cvičení stahů žaludku naprázdno pomocí autonomních nervů, v předtuše brzké mňamky – kručení. Současně v mozkových oblastech odměny vyvolává ghrelin pocit nelibosti a motivační touhu po příjemném pocitu z plného žaludku. Ze stejné mateřské bílkoviny vzniká opačně působící polypeptid obestatin.