Devět miliard hladových krků

Okolo roku 2042 bude na Zemi žít devět miliard lidí. Budou mít co jíst, když už dnes trpí každý devátý člověk podvýživou? Rovnici o mnoha neznámých řeší zemědělci, ekonomové, politici, ale také molekulární genetici, klimatologové a programátoři.

Nad polem s plodinami, jejichž genom byl s přesností na jednotlivé báze DNA vyladěn pro dosažení maximálního výnosu, létá dron měřící vše od půdní vlhkosti po intenzitu fotosyntézy. Robotické stroje automaticky upravují množství postřiku nebo hloubku orby podle potřeb jednotlivých částí pole a sýpky se utěšeně plní.

Sci-fi? Jistě, zvláště při představě, že by takto mohlo vypadat zemědělství v Bangladéši nebo v Súdánu. Potřebné technologie však již existují a před šedesáti lety také sotvakdo věřil, že by z jednoho hektaru bylo možno sklidit osm tun pšenice, když se v té době i země s nejlepšími podmínkami dokázaly dostat stěží na tři tuny.

Ještě v roce 1994 trpěla více než miliarda lidí podvýživou. Při velikosti světové populace 5,4 miliardy toto číslo představovalo 18,5 % obyvatel planety. Dnes je ve stejné situaci „pouze“ 792 milionů lidí ze 7,4 miliardy, tedy 10,8 %. Z toho 161 milionů dětí. Klesající trend je důvodem k optimismu, na druhou stranu lze sotva pocítit uspokojení, pokud každý devátý člověk na planetě nemá zajištěn dostatečný kalorický přísun.

Zhruba miliarda lidí dnes žije za dolar nebo méně na den a polovinu svých příjmů vydává na jídlo. Každý den asi 25 000 lidí zemře v přímé či nepřímé souvislosti s podvýživou. Zároveň má 1,6 miliardy lidí potíže s nadváhou a 654 milionů je obézních.