i

Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

 |  7. 9. 2020
 |  Vesmír 99, 515, 2020/9
 |  Téma: 30 let CTS

V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno ztracené mozaiky. Díky metodám moderní archeologie postupně objevujeme dosud neznámé pravěké památky, které hrály významnou roli v životě tehdejší společnosti. Lidé na počátku eneolitu stavěli „arény“ pro svá božstva a předky, čímž stvrzovali vlastní kolektivní identitu. Vytvářeli tak rituální krajinu, která odrážela jejich pojetí světa a společenské potřeby, které překvapivě nejsou tolik odlišné od potřeb společnosti dnešní.

Na obálku knihy Arény předků1) jsme zvolili letecký snímek Strahovského stadionu. U některých čtenářů obrázek mohl vyvolat překvapení. Proč je právě stadion z 20. století na knize o časně eneolitických příkopových ohrazeních?

Jak se čtenář záhy doví, existuje řada formálních i symbolických podobností s pravěkými „arénami předků“. Pravděpodobně největší stadion světa může pojmout až 250 000 diváků, pokrývá plochu téměř 63 hektarů a byl určen pro společensko-sportovní ceremoniály. Byl vystavěn jako demonstrace československé sdílené identity v roce 1926 pro VIII. všesokolský slet. V první fázi šlo o dřevěnou konstrukci s nekrytými tribunami na náspech hlinitých valů, a to již na dnešním velkorysém půdorysu. Stadion sloužil k pravidelně se opakujícím ceremoniálům s významným ideovým poselstvím, sdružoval občany mnoha vzdálených komunit a byl pravidelně obnovován. Při oslavách svatováclavského milénia v roce 1929 zde proběhly náboženské i společenské obřady. Na stadion přijel na koni prezident Masaryk, jako nejvyšší představitelsymbol jednoty národa. Na jeho vnější komunikaci se konaly automobilové a motocyklové soutěže. V roce 1937 zde prezentovala legionářská jízda svou připravenost k boji. Na podzim 1938 tu byli dočasně ubytováni vysídlenci z odstoupených Sudet v jakémsi improvizovaném refugiu. Po komunistických spartakiádách a obnovené tradici všesokolských sletů se zde v roce 1990, za přítomnosti hlavy státu, konala obří performance: rockový koncert skupiny Rolling Stones. Konal se zde i kolektivní obřad křtu Svědků Jehovových. Na počátku 21. století se tu uskutečnily obchodní veletrhy a koňské pólo jako kolektivní sportovní klání lidí a zvířat.

Stadion, který v současnosti postrádá praktické využití, je naštěstí od roku 2003 chráněn jako kulturní památka, což vyjadřuje respekt k symbolickému dědictví této arény předků.

Odhalujeme neviditelné

Stopy časně eneolitických (4300–3900 př. Kristem) příkopových ohrazení jsou dnes v krajině prakticky neviditelné a bez moderních metod dálkového průzkumu země (např. letecká prospekce, LIDAR; viz např. Vesmír 85, 614, 2006/10) a detailního geofyzikálního průzkumu bychom o jejich existenci vůbec nevěděli. Ohrazení se projevují jako jednoduché nebo vícenásobné příkopy s větším množstvím vstupních přerušení. V dnešním poli ale původní zahloubení příkopů ani pozůstatky valů nejsou snadno rozpoznatelné. Zahloubené partie příkopů mají díky své hlinité výplni jiný vodní režim, takže bývají v poli patrné jako porostové příznaky jinak zbarveného a zpravidla vyššího obilí.

Vymezení prostoru ohrazením je jednou ze základních potřeb zemědělských a pasteveckých společností. Počátek ohrazení jako nových artefaktů lidské kultury souvisí především s vytvářením sdíleného prostoru a komunitní identity pravěkých zemědělců.

V Čechách se po nejstarších neolitických rondelech objevují další příkopová ohrazení s nástupem kultur (jordanovské a michelsberské) časného eneolitu. Existenci těchto objektů v české krajině prokázal až dlouhodobý systematický letecký průzkum Martina Gojdy. Dnes známe z Čech nejméně dvanáct ohrazených poloh z časného eneolitu. Otázku funkce a frekvence užívání těchto ohrazení řešil cílený projekt GA ČR.2) Ve spolupráci s pedology byly analyzovány vzorky výplně příkopů s cílem posoudit, zda se ve zkoumaných areálech lidé dlouhodobě zdržovali. Výsledky pedologických analýz z výzkumů ohrazení v Chlebech (okr. Nymburk) a ve Vrbně a Klech (okr. Mělník) ukazují, že ve výplni příkopů nevznikly sedimenty sídlištního odpadu. Rovněž obsah fosforu, dusíku a hořčíku byl velmi nízký, z čehož vyplývá, že ohrazení nesloužila k trvalému sídlení. Valy se u českých ohrazení nedochovaly, ale na několika německých a britských ohrazeních byly umístěny na vnější straně příkopu, což společně s častým výskytem přerušení příkopu značně diskvalifikuje jejich fortifikační interpretaci.

Posvátné a profánní

Přítomnost lidských ostatků v příkopech mnoha ohrazení v Čechách a v Německu svědčí i o jejich pohřební funkci. Většinou se zde nacházejí dlouhé kosti a lebky. Část ostatků zemřelých byla umístěna přímo na povrchu svatyně a po rozkladu měkkých tkání byly druhotně pohřbeny, nebo vystaveny a uctívány jako stvrzení genealogických vazeb. Lidské ostatky nalezené v příkopu v Chlebech jsou na základě radiokarbonového datování minimálně o 100 let starší než hlavní fáze využívání ohrazeného území. Je tedy možné, že jde o relikvie, které byly uchovávány po několik generací a nakonec skončily ve výplni příkopu.

Ohrazení byla místem širokého spektra ceremoniálních aktivit od picích slavností přes ceremoniální směnu zboží a zvířat, astronomická pozorování spojená se zemědělským cyklem až po pohřební obřady a kult předků. Cyklické opakování obřadů může být snad doloženo v Chlebech i poměrně přesnou orientací čtyř vstupů ke světovým stranám. Celkový počet dvanácti vstupů není zřejmě náhodný a souvisí s astronomickým významem stavby. Je tedy možné, že každý vstup byl spojen s pozorováním a uctíváním slunce v jednotlivých fázích slunečního cyklu.

Jako místa kultu mohla být ohrazení vyhledávána i pro posvátnou legitimizaci řady ekonomických a společenských interakcí. Akcent na sluneční cyklus, předpokládaný pro některá ohrazení, společně s výskytem búkranií (býčích hlav) zřejmě reprezentuje dva úhelné kameny eneolitického náboženství. Tyto symboly představují základní subsistenční předpoklady tehdejších zemědělců, tedy vegetační cyklus kulturních plodin a management stád hovězího dobytka. Kult býka hrál významnou roli v náboženství dávných Indoevropanů. Připomeňme si minojský kult býka a mytického Minotaura žijícího v knósském labyrintu, který mohl být podobnou svatyní jako středoevropská ohrazení. Býk jako převtělení nejvyššího vládce bohů Dia při únosu Európy se stal jedním z mytických symbolů dávné evropské identity. Nálezy búkranií v prostoru vstupů do ohrazení by mohly nasvědčovat tomu, že býčí hlavy byly součástí jakési instalace ve vstupní konstrukci. V ohrazeních mohla probíhat ceremoniální směna zvířat. Dobytek byl v této době pevnou součástí komunity, nikoliv jen pouhým majetkem, a jeho rituální připouštění mohlo být jakýmsi posvátným genetickým oživením stád.

Picí slavnosti jsou pro evropské zemědělské komunity předpokládány ve formalizované rituální podobě právě od počátku eneolitu.3) Nálezy keramických nádob v areálech ohrazení svědčí o významu picích rituálů ve společenské komunikaci v rámci občiny i mezi vzdálenými komunitami v podobě „indiánské dýmky míru“. Třetím a snad nejvýznamnějším aspektem eneolitického náboženství byl kult smrti a předků.

Slavomil Vencl upozornil na paralelu se středověkými kostely, které měly také primárně kultovní účel, ale kromě toho plnily i další funkce včetně obranné a refugiální. Ohrazení vznikala především za kultovním účelem, který ale nevylučoval funkce profánní. V křesťanském pojetí posvátného prostoru je však tradičně obsažen imperativ duchovní čistoty. Snad již od doby, kdy Ježíš vyhnal kupce z chrámu (Jan 2,13–22), křesťanská víra chápe sakrální prostor jako čistě spirituální, stvořený božskou ideou a odlišující se od profánního, divokého a nečistého. Tento předsudek je hluboce zakořeněn i v našich interpretacích života v pravěku. Chceme-li pochopit vnímání posvátnosti v pravěké společnosti, je poučné pozorovat, jak se s posvátným prostorem zacházejí třeba v hinduistických svatyních. Nejenže lidé v předkřesťanské minulosti často propojovali posvátné a profánní úkony, ale některé celkem běžné každodenní činnosti ritualizovali, a ty se pak stávaly součástí kultovních aktivit.

Rituální krajina a česká Stonehenge

Jak si máme představit rituální krajinu Podřipska? Inspirativní je pohled na Britské ostrovy, kde se pozůstatky pravěkého kultu dochovaly v podstatně viditelnější podobě a jejich výzkum má delší tradici. O spirituální síle Stonehenge v hrabství Wiltshire na jihu Anglie snad nikdo nepochybuje. Díky své megalitické monumentalitě místo nikdy neztratilo svůj duchovní náboj, ať už zde uctívali zimní slunovrat naši neolitičtí předkové, keltští druidové nebo hippies 20. století.

Velká koncentrace pohřbů s doklady různých malformací vedla Timothyho Darvilla k interpretaci kamenné památky jako významného poutního místa léčby, jakýchsi Lurd pravěku. Tak ostatně popisují Stonehenge i artušovské legendy a ještě v 18. století lidé věřili, že kameny mají magickou léčivou moc. Mike Parker Pearson zdůrazňuje význam Stonehenge ve vztahu k měsíci a smrti. V jeho konceptu byla dřevěná svatyně v Durrington Walls, která původně stála na březích řeky Avon, svatyní živých, ceremoniální cestou spojenou se Stonehenge. Lidé sem putovali až ze severní Anglie a Skotska a v době zimního slunovratu hromadně poráželi selata a hodovali. Podobné náboženské slavnosti probíhaly i v lokálních centrech jejich domovin, ale pouť do neolitické „Mekky“ ve Stonehenge byla zřejmě významným náboženským úkonem. Řeka Avon byla posvátným tokem, kam mohly být ukládány zpopelněné ostatky.

Existovala taková rituální krajina i v pravěkých Čechách? Archeologové se stále více shodují na tom, že v pravěké kulturní krajině se místy přirozeně prolínalo profánní s posvátným a že řada utilitárních aktivit mohla v jistém kontextu nabývat rituálního významu. Kde tedy takovou rituální krajinu hledat? Mohla být v okolí významných komunikačních uzlů, na soutoku velkých řek, v okolí posvátných hor, jako byl Říp, nebo na předělu mezi domestikovaným a divokým světem, třeba v Prachovských skalách v Českém ráji. Příkopové ohrazení Urmitz v jižním Německu leží na místě významného brodu přes Rýn v superpozici s pozdějšími římskými tábory. Ohrazení v Mayen zase leží na křižovatce římských obchodních cest.

Většina českých časně eneolitických příkopových ohrazení se nachází v rovině, na terasách v blízkosti vodních toků. Je tomu tak například u trojice ohrazení Vliněves – Kly – Vrbno na soutoku Vltavy a Labe. Tato oblast na soutoku velkých českých řek se nachází právě na předělu mezi otevřenou plochou krajinou Podřipska s přirozenou dominantou mytické hory na západě a značně členitou krajinou Kokořínska tvořící na severovýchodě jakýsi divoký rozbrázděný protějšek podřipské roviny. Hora Říp byla v přímém dohledu ze všech tří ohrazení, což ve spirituální úrovni hrálo nezanedbatelnou roli. Kdyby byl Říp jen o 30 až 50 km severozápadněji, byl by jedním z mnoha útvarů Českého středohoří, ale jeho solitérní poloha v labské rovině ho předurčuje k výjimečné roli posvátné hory Čech, připomínající svým tvarem mohylu. Je možné, že takovou úlohu hrál i v mytologii našich pravěkých předků, tak jako australské Uluru, kde se shromažďují duchové předků a kde sídlí božstva.

Velikost ohrazené plochy napovídá, že stavby překračovaly rámec komunitního areálu a pravděpodobně sloužily k společenské interakci občin z širšího regionu. Proč tedy v tomto důležitém, ale relativně omezeném prostoru vznikla hned tři časně eneolitická ohrazení? Odpověď lze hledat v časové následnosti lokalit. Jejich poměrně krátká doba využívání naznačuje, že objekty byly budovány pro konkrétní rituální shromáždění nebo sérii rituálů a opakovaně obnovovány. Po určité době, kdy nadkomunitní areál spravovala jedna občina, nastal čas, kdy byla svatyně přenesena na jiné místo této komunikačně exponované oblasti, a vznikla tak sekvence časově na sebe navazujících společensko-kultovních areálů ideově sjednocujících celý region.

Zvláště vzhledem k předpokládanému funerálnímu významu ohrazení je třeba zvážit i spirituální význam místa, kde se stékají vody z různých částí země a kam mohly směřovat poutě a pohřební procesí značně vzdálených komunit, tak jako hinduisté tíhnou k pohřebním ghátům na březích Gangy ve Váránasí. Lidé z mytické české krajiny mezi soutokem a posvátnou horou by tak byli správci posvátného okrsku dalekosáhlého významu.

Poznámky

1) Krištuf P., Turek J.: Arény předků. Západočeská univerzita, Plzeň 2019, 344 s., ISBN 978-80-261-0851-1.

2) Časně eneolitická příkopová ohrazení v Čechách. Interpretace jejich účelu a společenského významu (15-02453S).

3) Viz Turek J.: Pivo z doby kamenné. Vesmír 99, 106, 2020/2.

Ke stažení

TÉMA MĚSÍCE: 30 let CTS
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie, Archeologie, Antropologie

O autorovi

Jan Turek

Mgr. Jan Turek, Ph.D., (*1970) studoval archeologii v Praze, Bratislavě a Sheffieldu. Působí v Centru teoretických studií (CTS). Zabývá se především rekonstrukcí společenských vztahů v pravěku, archeologií pohřbívání a obdobím eneolitu. Přednášel na mnoha univerzitách všech kontinentů, v roce 1997 např. na Cambridge University o době bronzové. Je autorem významných syntéz českého pravěku a šéfredaktorem časopisu Světového archeologického kongresu (WAC) Archaeologies.
Turek Jan

Další články k tématu

Konec metabolické teorie?

Metabolická teorie biologie, vzniklá na přelomu století jakožto grandiózní pokus unifikovat porozumění biologickým procesům pomocí škálovacích...

Produktivita prostředíuzamčeno

Rostliny potřebují ke svému růstu teplo, vodu a sluneční svit. Není proto divu, že teplé a vlhké tropické lesy s víceméně celoroční vegetační...

O vulkánech netušených

I když žijeme na území dosti vzdáleném aktivním vulkanickým oblastem, o sopky, i ty relativně mladé, zde rozhodně nouze není. Ba naopak. Zbytky...

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...

Dvě kulatá výročí

Přesně před dvaceti lety vyšel v jednom interním geologickém věstníku1) krátký a vtipný esej o tom, že se lidstvo díky důsledkům vědecké...

Od vědomí k věděníuzamčeno

Za vlády behaviorismu, empiricismu a materialismu ve vědě minulého století byla introspekce dlouho (a mnohdy je dodnes) odmítána jako něco...

Ten druhý smysl: akustický obrat v dějinách vědyuzamčeno

Kdy je ladička hudební pomůckou a za jakých okolností se stává vědeckým nástrojem? Jaký je vztah mezi sluchem, zrakem a objektivitou a kdy se...

Ekonomie daru: Má každá darovaná růže svůj trn?uzamčeno

Dary obvykle přinášejí radost. Darování však může mít i stinnou stránku. Pokud například dostanete svetr se sobem v ceně 500 korun, avšak vy si...

Studia krajinyuzamčeno

Krajina někdy v běžné řeči splývá s přírodou nebo také s venkovem, tento výraz se používá i jako metafora. Řekne se výlet do přírody, myslí se...

Patočkova (skrytá) přítomnost v dnešní české filosofiiuzamčeno

Že myslitelské dílo Jana Patočky nepřestává být předmětem zájmu současných českých filosofů, je zjevné; uvádět konkrétní interpretace a polemiky...

Jak kolísal obsah CO2 za posledních 23 milionů let?

Přímá měření obsahu CO2 v atmosféře probíhají o něco delší dobu než šedesát let. Bubliny v grónském ledovci pomáhají prodloužit tuto škálu...

Latour o antropocénuuzamčeno

Bruno Latour patří mezi nejcitovanější autory v sociálních vědách. Renomé získával především jako sociolog vědy, nikdy se ale nebránil přesahům do...

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...
Od tolaru k dolaru

Od tolaru k dolaru

Petr Vorel  |  3. 2. 2020
Prapředek všech dolarů se zrodil před 500 lety v Čechách, v nové mincovně zřízené v dnešním Jáchymově. Tolar patří mezi důležitá dědictví, které...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné