Ten druhý smysl: akustický obrat v dějinách vědy

Kdy je ladička hudební pomůckou a za jakých okolností se stává vědeckým nástrojem? Jaký je vztah mezi sluchem, zrakem a objektivitou a kdy se lidské ucho stává instrumentem vědeckého poznání? Role akustiky a zvukových médií při formování moderní kultury se v posledních letech intenzivně zkoumá v rámci tzv. obratu ke zvuku.

Ve své pražské přednášce v roce 1871 se experimentální fyzik Ernst Mach rozhodl předvést svému publiku myšlenkový experiment se zvukem. O tom, že osově rozdělená obrazová symetrie byla lidskému oku příjemná, panovala obecná shoda – existovala však podobná symetrie v oblasti sluchu a jiných smyslových orgánů? Mach vyzval přítomné v sále, aby si představili melodii hranou na piano několika způsoby: nejdříve by pianista zahrál zrcadlový odraz notové partitury umístěný vedle piana, pak stejný odraz vniklý přesunutím zrcadla k dolnímu okraji notového zápisu, nakonec by obrácenou partituru přehrál zleva doprava. Poslech takto zahraných tónů neměl nikoho nechat na pochybách, že akustická symetrie ve smyslu té vizuální neexistuje, protože i neškolený posluchač byl schopen rozpoznat, že původní harmonie byly v takovém čtení ztraceny a nahrazeny nesmyslnou kakofonií.

Sluch jako nástroj poznání

Při tomto a dalších podobných pokusech byl sluch přijat jako legitimní nástroj objektivního vědeckého poznání, jako důvěryhodný analytický instrument. Machův výzkum zvuku a jeho vztah k hudbě, experimentální fyzice, estetice a psychologii popsala ve své klíčové publikaci The Psychophysical Ear Alexandra Huiová. Na příkladu historie psychofyziky, tedy oblasti výzkumu na hranici fyziky, fyziologie a psychologie, ukázala specifický způsob propojení přírodních věd a hudby nejen ve sdílení experimentálních nástrojů a technik expertního poslechu, ale také ve snaze postihnout vztah mezi univerzálními zákony smyslového vnímání a subjektivním prožitkem. Kniha Huiové je jednou z prací, které se za poslední dekádu pokouší prostřednictvím historického a sociálního studia zvuku a sluchu upřesnit a revidovat zavedený obraz moderní vědecké kultury, který ji úzce propojuje se zrakem a vizuálně zakotveným pojetím objektivity.