Studia krajiny

Krajina¹⁾ někdy v běžné řeči splývá s přírodou nebo také s venkovem, tento výraz se používá i jako metafora. Řekne se výlet do přírody, myslí se výlet venkovskou krajinou, jindy mluvíme o krajině snů. V odborném pohledu má však pojem krajina i různé úže vymezené významy, lze ji také chápat jako způsob, jímž se setkáváme se světem.

Studia krajiny (Landscape studies) jsou podobně jako např. studia paměti multioborová; překračují hranice ustavených oborů, jako je antropologie, geografie nebo sociologie. Záběr toho, čím se studia krajiny zabývají, lze členit na čtyři oblasti – zakoušení krajiny; vztahy krajiny, kultury a kulturního dědictví; krajiny, společnosti a spravedlnosti; návrhy a plánování krajin. [4] Do zakoušení krajiny spadají studie smyslového a filozofického pojímání krajiny, patří sem i environmentální psychologie, estetické oceňování i pedagogika. Téma kultury a kulturního dědictví zachází do archeologie či historie krajiny, ale zabývá se také tím, jak se krajina zobrazuje, popisuje apod. Třetí oblast se týká různých typů společenských nerovností v krajině, propojuje téma krajiny s velkými tématy, jako jsou globalizace, migrace nebo paměť. Poslední je plánování krajin; pracuje s tématy klimatické změny, zdivočování, postindustriální krajiny a rozvoje anebo způsoby hodnocení dané krajiny.

Příklad odborného, úže vymezeného pojetí krajiny můžeme hledat v současné geografii. John Wylie, který je proponentem nového fenomenologického přístupu (postfenomenologie), vymezuje, na co krajinu nelze redukovat: „[…] krajina není jen způsob, kterým se díváme, projekce kulturních významů. A není ani něco viděného, němé, vnější pole. […] Krajinu můžeme nejlépe popsat jako vzájemně propojené materiality a citlivosti, s nimiž jednáme a jež zakoušíme.“ [7] V takovém pojetí krajina zahrnuje fyzické prostředí i to, jak se s ním setkáváme, jak mu rozumíme, jak se učíme mu rozumět. Citlivosti jsou ovlivněny i tím, jak se o dané krajině píše, jak vnímáme estetiku daného prostředí, jak o ní smýšlíme, co víme a dokážeme vyčíst z jejího vzhledu, o její minulosti, využití, vlastnictví atd. Způsob a hloubka naslouchání krajině jsou ovlivněny aktuálním naladěním, zájmem, vzděláním, délkou pobytu v ní, tím, zda jde o samotářskou procházku, nebo řízenou expedici ap., ale také fyzickými možnostmi a psychologií daného jedince či skupiny. Expertní znalost nebo odborný zájem o krajinu není lepší než znalost a porozumění lidí, kteří v krajině žijí nebo kteří se o ni zajímají třeba jako turisté. Liší se v tom, že je usměrněna teoriemi a metodami, které daný obor využívá.