Nevídané dobrodružství chemika Holého

Guru české vědy. Adept na Nobelovu cenu. Bohem nadaný vědec. Takováto přirovnání už zkrátka patří k profesoru Antonínu Holému (1. 9. 1936 – 16. 7. 2012), který se zapsal mezi nejslavnější a nejúspěšnější české vědce. Léky proti virům, tedy proti oparům, hepatitidě, AIDS, jsou výsledkem čtyřicetiletého základního výzkumu profesora Holého a jeho skupiny v oblasti složení nukleových kyselin.

Profesor Holý se zabýval celý život základním výzkumem, o jehož výsledky, vývoj léků, jejich výrobu a naposled komerční využití ve světě se stará americká firma. Z licenčních poplatků za Holého léky léta plynou do domovského Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (a na daních i do státní kasy) stovky milionů. A farmaceutická firma Gilead Sciences se dokonce v roce 2006 zavázala, že bude pražský ústav dotovat ročně částkou 1,1 milionu dolarů. Profesor Holý přitom sám sebe kdesi charakterizoval suše: „Jsem vědecký pracovník. S důrazem na slovo pracovník. Od slova práce.“ A jindy zase dodával: „Dokud se mi nezačnou třást ruce, tak budu dělat. A doufám, že mě odsud vynesou nohama napřed.“

Vistide. Léčí veškeré choroby vyvolané DNA viry. Viread a od něj odvozené Truvada a Atripla zastavují množení viru HIV a prodlužují život nemocným AIDS. Hepsera působí proti viru hepatitidy typu B… Profesorova cesta ke světové proslulosti a k výčtu úspěchů, který mu mohou ostatní vědci v Česku jen přát a závidět, začíná a končí v pražském ústavu v Dejvicích. Je za ní práce v laboratoři od rána do večera, den co den, rok za rokem… K odpočinku ho těžko přemlouvala i manželka Ludmila, inženýrka potravinářské chemie, s kterou měl dvě dcery – jedna vystudovala rovněž chemii a druhá se věnuje biologii. Antonín Holý říkal: „Má práce mi přináší nevídaná dobrodružství.“ A na otázku, proč se kdysi rozhodl dělat vědu, odpovídal: „Ve vědě má člověk fantastickou svobodu.“ Publikoval na 650 původních vědeckých prací, podal 60 patentových přihlášek. Počet citací jeho prací přesahuje 9500, což profesora Holého řadí k nejúspěšnějším světovým chemikům.

Holy Trinity – Sva tátrojice

Zájem o chemii u něj vyvolala v dětství prastará knížka o přírodozpytu z ck. gymnázia s nádhernými mědirytinovými ilustracemi s fyzikálními a chemickými pokusy. Přiklonil se na stranu chemie – a zůstal jí po celý život věrný. Po maturitě na karlínském gymnáziu odešel studovat Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Během aspirantury se věnoval klasické organice a původně jej ani nenapadlo zabývat se chemií nukleových kyselin či dokonce medicínou. Postupně ale přešel od organických reakcí k reakcím enzymů a nakonec se dostal až k minimálním strukturám, které ještě mohly s enzymy interagovat. V roce 1965 navštívil pracovně Göttingen – a tady se potkal s Erikem De Clercqem z Katolické univerzity v Leuvenu v Belgii, mladým lékařem, virologem, který rovněž rozuměl chemii. Ten přišel s návrhem ověřit, zda nové látky z oblasti nukleových kyselin nejsou účinné i proti virům. To už byl výzkum jasně zaměřený na objevování vlastností v organismu stálých biologicky aktivních látek. Tehdy existoval proti virům jen aspirin a vakcíny, vývoj protivirových látek teprve začínal. Antonín Holý nabídl De Clercqovi, že má nějaké zajímavé látky, poslal mu v obálce pár vzorků po několika miligramech, aby je belgický kolega otestoval na buňkách a pak na myších. A jedna látka byla skutečně účinná. Tak začala spolupráce, která trvala po dlouhá léta. Profesor Holý připravil podle určitých představ novou sloučeninu, v Belgii otestovali její účinky proti virům – a korunoval to nakonec, u nejslibnějších látek, vývoj nového léku v americké firmě Gilead Sciences. Spolupráce tří partnerů už dostala ve vědecké komunitě i své označení – Holy Trinity (Svatá trojice): Antonín Holý (chemik, který syntetizuje účinné látky) – Erik De Clercq (belgický virolog, který je primárně testuje) – John C. Martin (ředitel americké firmy Gilead Sciences, která je klinicky dotahuje a vyrábí).

Antonín Holý byl členem řady mezinárodních vědeckých společností a za svou práci obdržel několik čestných doktorátů a mnohá další ocenění – kupříkladu Descartesovu cenu Evropské unie, čestnou medaili National Cancer Institute Tokyo, medaili Akademie věd ČR Za zásluhy o vědu a lidstvo a český prezident mu udělil medaili Za zásluhy. „Nikdy jsem příliš nedbal na vyznamenání, na pocty, na hodnosti. Samozřejmě jsem rád, že má práce byla oceněna, i kvůli té ,Svaté trojici‘. Myslím, že je toto ocenění důležité nejen pro vědce-seniory, ale hlavně pro mládež. Ukazuje jí, že má smysl se něčím takovým zabývat,“ prohlásil Antonín Holý, když přebíral v roce 2004 nejvyšší české vědecké ohodnocení – cenu Praemium Bohemiae, čili „českou Nobelovu cenu“, jak se jí také říká. O tři roky později si odnesl i Národní cenu Česká hlava. Jeden z jeho kolegů je zcela přesvědčen: „Pokud by byl mohl profesor Holý v sedmdesátých letech mít tým odborníků jako dnes, Nobelova cena by ho neminula.“

Text pochází z připravované knihy Diplomaté bez pasů.