Výtvarné umění

Otisky života a doby

Jiří Fiala | 5. 11. 1996 | Vesmír 75, 658, 1996/11

Poslední dvě objemná dvojčísla časopisu Výtvarné umění nesou název Zakázané umění a jsou věnována osudům českého výtvarného umění v sedmdesátých a...

Uvnitř sochy

Jiří Fiala | 5. 10. 1996 | Vesmír 75, 598, 1996/10

Pozoruji strom. Mohu ho vnímat jako obraz: jako sloup, který ční do výše v přívalu prudkého světla, nebo jako rozstříklou zeleň, jíž prosvítá jemná...

Duše hraček

Jiří Fiala | 5. 9. 1996 | Vesmír 75, 538, 1996/9

Kdysi, a je tomu už hodně dávno, jsem se jedné krásné říjnové neděle při potulování předměstím Londýna (myslím, že to bylo někde u Ravenscourt Park...

Obrazová komunikace

Jiří Fiala | 5. 8. 1996 | Vesmír 75, 478, 1996/8

Čím víc se vydává knih, tím méně se čte. To je fakt. Nejde jen o to, že se ‘to všechno přečíst nedá’ (to je fakt ‘aritmetický’: stačí vydělit počet...

Čistá vztahovost

Jiří Fiala | 5. 7. 1996 | Vesmír 75, 418, 1996/7

Loňská výstava Jitky Štenclové Náznaky a znamení v pražské Galerii bratří Čapků byla pro mnohé překvapením – překvapením proto, že Jitka Štenclová...

Ozvláštnění

Jiří Fiala | 5. 6. 1996 | Vesmír 75, 358, 1996/6

Zdá se, že hlavní pracovní činností osobností kulturního, vědeckého i politického života bylo stát nebo sedět, dívat se do dálky, popřípadě tam...

Mluví-li duše

Jiří Fiala | 5. 5. 1996 | Vesmír 75, 298, 1996/5

Na jaře 1989 se uskutečnila v domě U kamenného zvonu (Galerie hl. m. Prahy) výstava umělců, kteří nastupovali začátkem sedmdesátých let, nazvaná...

Chymická zahrada

Jiří Fiala | 5. 4. 1996 | Vesmír 75, 238, 1996/4

Tak jsme se konečně dočkali: Veletržní palác byl opraven a sbírky moderního českého malířství a sochařství našly veřejné přístřeší. Galerie jsou...

Natura naturans

Jiří Fiala | 5. 3. 1996 | Vesmír 75, 178, 1996/3

Protiklad natura naturans (příroda tvořivá) – natura naturata (příroda vytvořená) se připisuje Spinozovi (Etika 1,29), ale ten sám říká, že jej...

Vynoření ornamentu z ducha postmoderny

Jiří Fiala | 5. 2. 1996 | Vesmír 75, 118, 1996/2

Je tomu už dávno, velmi dávno, co se zrcadlo rozbilo. Myslím zrcadlo, které mělo věrně, adekvátně zobrazovat skutečnost jak je, ,objektivní...