Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Krajina jako hypotéza

 |  5. 4. 1997
 |  Vesmír 76, 238, 1997/4

,Anglickou krajinu vymysleli zahradníci, imitující cizí malíře, kteří evokovali klasické autory. Všechno to sem sakumprásk navozili v kufrech z velké cesty po Evropě. Tady, vidíte – Capability Brown vykrádá Clauda, který vykrádal Virgilia,‘ říká Hana Jarvisová, jedna z postav hry Thomase Stopparda Arkádie (citace je z překladu Jaroslava Kořána).

Až do padesátých let 18. století byla kritériem krásy anglických krajinných zahrad geometrie: geometrické tvary kruhových nádrží, přímky protínajících se cest a stromořadí, přísné geometrické tvary teras. Symetrie. Pak dochází k radikální proměně na ,přírodní‘ styl (jak my říkáme: ,anglický park‘ proti ,francouzskému‘). A zmíněný Lancelot (,Capability‘) Brown byl nejslavnějším zastáncem ,přírodního‘ stylu, narušení symetrií, jiného řádu nepravidelností, nového řádu proti řádu starému. A nebylo to pouhé střídání módy; bylo to vyjádření proměny ducha doby (jehož součástí ovšem móda je) a mělo to své pozadí filozofické, společenské i politické. Byl v tom mj. i odpor proti autoritativním evropským absolutistickým monarchiím, ale i proti geometrickým principům vlády, vynalezeným ve Francii a Americe. Nový styl byl přijat proto tak rychle, že souzněl s tímto duchem dob a evokoval staré ,gotické‘ tradice. Jak říká Hana v citované hře: ,divoká příroda ve stylu Salvatora Rosy. Gotický román vyjádřený krajinou. Všechno až na upíry.‘

Existovaly dokonce příručky (např. Humphry Reptona, 1752 – 1818, který se jako první nazval ,krajinným zahradníkem‘) jak krajinu (park) ,zpřírodnit‘, ,zdivočet‘ – s ilustracemi ,před‘ a ,po‘.

Česká a moravská krajina je právě tak výsledkem filozofických, společenských a politických osudů; víme všichni dobře, jak líbezná česká krajina je výsledkem baroka, víme, jak ji zasáhla industrializace, nebo později kolektivizace. Celá naše krajina je umělá a její krása nám byla a je zprostředkovávána uměním. Není to tak, že někdo namaloval krajinu ,jak je‘, jak ji ,vidíme‘ (pokud tomu tak je, je to vždy už odvozené a pokleslé), nýbrž přesně naopak: krajinu vnímáme skrze umělecká díla; ostatně ve velmi širokém smyslu je přece jejich výsledkem.

Pomyslete jen na krajinu Františka Hodonského: na lužní lesy jižní Moravy, na mrtvá ramena Moravy a Dyje, na ,anglický‘ lednický park s omšelou parkovou ,gotickou‘ a exotickou architekturou, na mostky přes potoky a tůně – ale ne jen na vjem vizuální, nýbrž i akustický, čichový, zvukový, dotekový: teprve tyto vrstvy společně vytvářejí krajinu.

S krajinou se to má jako s našimi vědeckými, filozofickými, společenskými, politickými hypotézami: jak říká Novalis, hypotézy jsou sítě a jen ten, kdo hodí, něco chytí. Krajina je hypotézou. Je otázkou položenou přírodě. A obrazy krajiny jsou vyjádřeními této hypotézy.

Poházené smaragdy (1991)

Na pastvinách ve Walesu

jsou poházené smaragdy

a bludné ovce živé kameny

se kutálejí do nebe.


Na pastvinách ve Walesu

jsou žlutá rána z narcisů

a bludná těla miláčků

spí zamotaná do sebe


Na pastvinách ve Walesu

jsou bílé keře z obláčků

a bludné cesty

mezi ploty ubíhají do tebe.

Plovoucí rostliny (1999)

Horizont lužních lesů

jejich tíh

rybník plný řas a plovoucích rostlin

(snad ještě doposud)


Lazury letních dnů

zelená a přece přítomnost černé

(která do této krajiny patří)


První obraz vznikl tu

u mrtvého ramene řeky Dyje

(byl to pastel)


Dosud se rád vracím...

Z nepublikované sbírky Františka Hodonského Krajiny - lazury

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné