Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Akustická geometrie

 |  5. 2. 1997
 |  Vesmír 76, 118, 1997/2

Nedávno na jedné konferenci vypověděly službu fixy, kterými přednášející kreslil nějaké schéma ve velkém bloku na stojanu. I když nebylo vidět skoro nic, přesto bylo možno obrázek zhruba rekonstruovat na základě gest přednášejícího a zvuků, jimiž nepíšící fix ozvučil podkladovou desku. Bez problémů lze slyšet např. šrafování nebo tečkování. Jak by tomu bylo s písmem, nevím, ale myslím si, že v případě hůlkového písma bychom byli po nějaké době cvičení schopni uslyšet i tvary písmen. Kdysi jsem zde (Vesmír 74, 665, 1995/12) psal o tom, zda můžeme slyšet tvar bubnu. Bylo by možné slyšet (matematicky) i tvar (kreslené) čáry?

Akustickými aspekty kresby se zabýval od šedesátých let Milan Grygar. V tichu ateliéru si tehdy všiml zvláštní estetické kvality zvuků doprovázejících kresbu a začal tuto souvztažnost výtvarného díla a jeho zvukové stránky zkoumat podrobně. Nezůstal ale jen u kresby tradičními prostředky, začal i experimentovat s mechanickým a náhodným vytvářením kreseb, zvláště pomocí hraček (mechanických zobajících slepiček, rotujících vlčků, jezdících natahovacích panáčků) na rezonujících deskách. Tak vznikaly akustické kresby a realizace, snímané na magnetofonový pásek i na film (Černobílé kontrapunkty, 1971). Spolupracoval tehdy i s akustickou laboratoří Čs. akademie věd. Magnetofonové záznamy – akustické realizace – vyšly na dvou gramofonových deskách (Supraphon 1969, 1976).

V sedmdesátých letech se tento vztah vizuálního a akustického obrátil: Milan Grygar začal vytvářet partitury, které znamenaly jistý posun ke geometrickému umění. Nešlo ale o geometrické umění v konstruktivistickém smyslu, nýbrž opět o geometrii akustickou. Partitury byly zčásti určeny k hudební realizaci, ponechávaly vždy velký prostor pro improvizaci, neboť i zde je sémantická notace geometrická. Jedna z prvních těchto partitur (Partitura směrů zvuku) byla provedena r. 1970 souborem Ensemble Neue Musik der Stuttgarter Hochschule pod vedením komponisty, dirigenta a teoretika Erharda Karkoschky, který pak uvedl ve světě i další interpretace Grygarových partitur.

Od konce osmdesátých let se Grygarovy výrazové prostředky dále minimalizují. Milan Grygar vytváří řady obrazů s černým pozadím (ticho, temný hluboký prostor) protínaným černými, modrými a zelenými přímkami (světelnými paprsky), které opět mají akustické kvality.

Je to vlastně návrat k prastaré a původní tradici: pro Řeky byla hudba vnitřně spjata s geometrií; připomeňme jen, že slovo pro úsečku (diastéma) bylo i slovem pro (hudební) interval a že geometrická teorie proporcí má svůj původ v řecké teorii hudby.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...