Země se točí a hvězdy září

České mapové sbírky vedle jiných klenotů ochraňují také vzácné a křehké glóby. Tyto exempláře nejsou pouze vědeckými nástroji či historickými prameny, ale i pozoruhodnými uměleckými díly.

Náze v glóbus pochází z latinského výrazu pro kouli a označuje trojrozměrný zmenšený model Země, nebeského tělesa nebo hvězdné sféry. Zobrazení Země na glóbu je mnohem věrnější než na ploché mapě. Glóbus totiž nezkresluje a díky tomu tvary světadílů zůstávají přesné a vzdálenosti mezi nimi odpovídají skutečnosti. Jsou pouze rovnoměrně zmenšené na základě zvoleného měřítka. Podle zobrazeného objektu rozlišujeme glóby zemské, planetární nebo hvězdné. Zatímco zemský glóbus odpovídá pohledu na mapu, hvězdný glóbus zachycuje nebeskou klenbu z vnější perspektivy vesmíru, což způsobuje, že jsou souhvězdí na jeho povrchu vykreslena zrcadlově oproti našemu pohledu ze Země.

1. Behaimův zemský glóbus z roku 1492. Byl zhotoven v době, kdy neexistoval žádný nezvratný vědecký důkaz o tom, že je Země skutečně kulatá.

Snímek Germanisches Nationalmuseum, Norimberk

Zemské a nebeské glóby mají společné prvky. Na obou najdeme rovník, obratníky a polární kruhy. Na nebeském glóbu je navíc zakreslena ekliptika, tj. dráha, po které se Slunce zdánlivě pohybuje po obloze mezi hvězdami během jednoho roku. Nebeský glóbus také zobrazuje specifické poledníky zvané kolury, které propojují body rovnodenností a slunovratů.

2.  Martin Behaim (1459–1507), mořeplavec a obchodník, norimberský rodák s českými kořeny.

Zdroj: Ghillany F. W., von Humboldt A.: Geschichte des Seefahrers Ritter Martin Behaim, 1853

Od novověku vznikají zemské a nebeské glóby jako párová díla ve stejné grafické a řemeslné úpravě. Bývají vybaveny poledníkovým, rovníkovým kruhem a zasazeny do stojanu. Glóby se zpravidla otáčejí kolem osy. K výrobě starých glóbů se používal nejrůznější materiál od bronzu, železa, mědi přes zlato, stříbro až po dřevo, kámen a kůži. Jako povrchový materiál sloužila křída, později sádra a horní vrstvu tvořil potištěný, někdy také kolorovaný ruční papír. Menší glóby byly vyrobeny plné, větší vznikaly duté spojením dvou polokoulí z formy. Tyto duté koule zkoumali odborníci v Národním námořním muzeu v Greenwichi pomocí rentgenu a zjistili, že jsou většinou prázdné nebo obsahují dřevěnou konstrukci. Uvnitř obřího glóbu ve Vlastivědném muzeu v Olomouci byly uloženy seznamy řádových bratříjezuitů.

Nejstarší glóby

Dochované glóby jsou mladší než nejstarší mapy světa, ale jejich historie je také úctyhodná. Myšlenka vytvářet kulové modely Země a nebes pochází již od starých Řeků. Například Platón přirovnával Zemi k míči. Také Aristoteles byl přesvědčen o tom, že Země je kulatá. Antický glóbus měl sestrojit Kratés z Mallu v Pergamu v 2. století př. Kr. Jeho současník Klaudios Ptolemaios z Alexandrie ve svých spisech Geographia a Almagest stanovil pro zhotovování těchto modelů pravidla.

3. Gerard Mercator (1512–1594), portrét od Franse Hogenberga z roku 1574.

volné dílo

Nejstarší dochovaný hvězdný glóbus – poměrně velký, o průměru 65 centimetrů – je součástí mramorového sousoší. Na svých plecích jej nese klečící Atlas (Farnésův Atlas) a k vidění je v Národním archeologickém muzeu v Neapoli. Glóbus z 2. století zobrazuje 42 reliéfů personifikovaných souhvězdí.

Středověk glóby nezdokonaloval. Arabové přejali antické znalosti o kulatosti Země a vytvářeli zejména nebeské glóby.