Mapy, které chrání

O vzniku, vytváření a účelu systematického mapování nebezpečných svahových procesů

Mapy, ať už klasické papírové nebo digitální, mají různé účely a nesou také různé informace. Některé používáme pro plánování výletu, jiné pro zjištění vzdálenosti dvou měst anebo průběhu pohoří. Mapy specializované nebo také tematické zachycují vždy určitý jev, který je hlavním sdělením mapy, ale obvykle obsahují i běžné topografické prvky, jako jsou města, řeky nebo pobřeží, aby se v nich lépe orientovalo.

Tematický mapový server

Laicky se obvykle mluví o sesuvech, nicméně svahové pohyby vytvářejí mnohem více rozmanitých forem reliéfu. Svahovým pohybem se rozumí pohyb horninových hmot po svahu z vyšších poloh do nižších v důsledku porušení stability vyvolané přírodními procesy nebo vlivem lidské činnosti.

Vznik a vývoj svahových deformací je podmíněn místními přírodními poměry, jako je sklon svahu, geologické poměry, klimatické podmínky a podobně, případně lidskou činností, která do přirozených podmínek zasahuje (úpravy reliéfu krajiny, vodní hospodářství aj.).

Výsledkem svahového pohybu jako procesu jsou svahové deformace. Ty je možné rozlišit dle mechanismu a rychlosti pohybu na ploužení, sesouvání, stékání a řícení, k dalším klasifikačním kritériím patří věk, aktivita, geneze, vývojové stadium, opakovatelnost, půdorysný tvar, morfologie a další.

V Čechách se svahové deformace vyskytují převážně v sedimentech permokarbonu, české křídové pánve a ve třetihorních vulkanitech Českého Středohoří, na Moravě pak zejména v sedimentech flyšového pásma Západních Karpat (obr. 1).

Typy svahových deformací

Ploužení: dlouhodobý, zpravidla nezrychlující se pohyb horninových hmot, přičemž hranice pohybující se hmoty vůči pevnému podloží je ve většině případů nezřetelná. Velikost posunů hmot je vzhledem k prostorovým rozměrům postiženého horninového masivu zanedbatelná. Ploužení může být také přípravnou fází pro sesouvání, stékání a řícení.

Sesouvání: relativně rychlejší (m/den až m/s) krátkodobý klouzavý pohyb horninových hmot po svahu podél jedné nebo více průběžných smykových ploch. Výslednou formou je sesuv. Charakteristické je, že část hmot se nasune na původní terén v předpolí.

Stékání: rychlý (m/h až 10 m/s) krátkodobý pohyb horninových hmot ve viskózním stavu. Podstatná část hmot vyteče z odlučné oblasti a přemístí se po povrchu terénu, někdy na značnou vzdálenost (obr. 2 vlevo).

Řícení: náhlý, velmi rychlý krátkodobý pohyb horninových hmot na strmých svazích, přičemž řítící se hornina se rozvolní a ztrácí krátkodobě kontakt s podložím. Vzdálenost přemístěných hmot je vzhledem k prostorovým rozměrům zříceného masivu mnohonásobně větší (obr. 2 vpravo).

Z hlediska současné aktivity jsou rozlišovány svahové deformace aktivní, dočasně uklidněné a uklidněné. Za nejzávažnější zdroje rizik jsou považovány sesuvy aktivní. Území s aktivními sesuvy lze popsat jako v zásadě nevhodné pro stavební činnost – není sice vyloučena, ale území musí být předtím stabilizováno nákladnými zabezpečovacími opatřeními a jeho stabilita prokázána monitoringem. Tato opatření obvykle stavební činnost značně prodražují, takže se mnohdy nevyplatí a je lépe se tomuto území vyhnout.

Historie výzkumu svahových deformací

Svahové deformace byly, jsou a nejspíše i budou poměrně běžnými přírodními jevy. Přesto jejich systematický vědecký výzkum začal až ve dvacátých letech 20. století především vlivem stále mohutněji se rozvíjející výstavby. Jedním z prvních odborně popsaných sesuvů byl sesuv v obci Dneboh u Mnichova Hradiště, od kterého právě letos uplynulo 100 let (27. 6. 1926).

Nicméně první záznamy o svahových deformacích na našem území pocházejí již z roku 1132, kdy Kosmův pokračovatel, kronikář Kanovník vyšehradský, zaznamenal, že večer 19. ledna v dnešní Praze-Chuchli se biskup Menhart právě chystal ke spánku, když náhle uslyšel jakési hřmění, a vzápětí zeď domu, ve kterém pobýval, prorazil obrovský kámen, který se zastavil v místě, kde měl biskup spát.

Klasické sesuvy byly zaznamenány později, a to například v roce 1531, kdy docházelo od počátku dubna do poloviny května k sesuvům půdy v blízkosti vrcholů Radobýl a Holý u Litoměřic. Nejstarším sesuvem, který má mapový zákres, je na našem území sesuv na Kozím vrchu na Ústecku, který byl do mapy zakreslen v roce 1770. K výraznému nárůstu informací o výzkumu svahových deformacích, a tím i počtu publikací, zpráv a map dochází od počátku dvacátých let 20. století spolu s rozvojem inženýrské geologie.

V novodobé historii ČR je hromadný výskyt sesuvů v našich klimatických podmínkách vázán na extrémní hodnoty srážek. Po povodních v červenci 1997 došlo k aktivaci mnoha set sesuvů se značnými materiálními škodami. Další povodňové události se sesuvnými kalamitami následovaly například v letech 2002, 2010, 2013 nebo 2024. V současné době je Českou geologickou službou evidováno celkem 20 678 svahových deformací.

Registr svahových deformací

První databáze svahových deformací v České republice byla sestavena jako Registr sesuvů a ostatních svahových deformací v dnes již zaniklé organizaci Geofond. Důležitým mezníkem pro tento počin se stala sesuvná katastrofa v Handlové 13. prosince 1960, kdy pohyb zeminy o objemu 25 000 000 m3 zničil více než 150 obytných stavení, 2 km silnice, přerušil přívodní řád městského vodovodu, vedení vysokého napětí, zavalil koryto řeky Handlovky a ohrozil provoz v hnědouhelných dolech. V této etapě došlo k zásadní změně v zaznamenávání výskytu svahových deformací a v letech 1961–1963 bylo v celostátním měřítku zahájeno systematické mapování a registrace sesuvných jevů.

Další událostí, která vedla k obnovení úsilí o co nejúplnější inventarizaci svahových deformací, se staly srážkové extrémy z léta 1997, doprovázené nejen povodněmi, ale také vznikem a reaktivací mnoha sesuvů, které způsobily značné materiální škody, zejména ve východní část země.

V roce 2011 se stal Geofond součástí České geologické služby (ČGS), na kterou tehdy zároveň přešla i dokumentace svahových deformací. Pro jejich komplexní evidenci byl vytvořen Registr svahových deformací, který se skládá z navzájem propojené části grafické a textové. Zdokumentovaná data jsou průběžně doplňována a aktualizována.

Kromě klasického mapování svahových deformací, kdy jsou v terénu jejich formy často zastřeny erozí, antropogenními úpravami, zemědělstvím, osídlením a neprojevují se morfologicky natolik výrazně, aby jejich hranice byly pro mapéra jasně zřetelné, se v dnešní době významně uplatňuje využití digitálního modelu reliéfu, zejména v současné 5. generaci (DMR 5G). Tento model vznikl na základě leteckého laserového skenování pomocí speciálního nástroje LiDAR. Pro mapování svahových deformací má tento produkt klíčový význam, protože poté je z něj odfiltrován lesní porost, zástavba a další překážky a deformace povrchu jsou zřetelné (obr. 3).

Současné mapování svahových deformací v rámci projektu TAČR

V současné době dokončujeme projekt Technologické agentury RENS (Horninové prostředí a nerostné suroviny), v rámci kterého mimo jiné provádíme výzkum svahových procesů a aktualizujeme inventarizaci svahových deformací.

Tento komplexní výzkum svahových procesů a z nich plynoucích rizik, využívající nejmodernější technologie a postupy, povede v konečném důsledku ke zvýšení bezpečnosti obyvatel a majetku a ke snížení nákladů při strategickém plánování a rozvoji krajiny.

Jedním z konkrétních cílů projektu je revize a doplnění dřívějšího registru svahových nestabilit ČGS o neaktualizované, dosud pouze formálně převzaté sesuvy ve formě registračních záznamů bývalé organizace Geofond. Projekt tak řeší existující akutní nedostatek údajů o sesuvných územích z cca 83 % ČR. V nich byly informace o sesuvných územích mnohdy více než 50 let staré a často velmi nepřesné, neúplné nebo přímo chybné. Tento fakt výrazně omezuje například železniční a silniční dopravu na lokálních tratích, protože mnohdy desítky let staré zářezy jsou vedeny starými sesuvy nebo ve skalním prostředí a nedostatečná či stará sanace jejich stěn způsobuje řícení, umocněné klimatickými vlivy.

Finálním cílem mapovacích prací je tedy sestavení jednotné centrální databáze svahových deformací pro celé území ČR, provedené na základě osvědčených i inovativních přístupů při hodnocení a poznání prostorové distribuce, aktivity, mechanismu pohybu, a především spouštěcích mechanismů svahových procesů. Takový mapový a databázový podklad je nezbytný pro významné zvýšení informovanosti státní správy, samosprávy i veřejnosti.

Zásadní podmínkou fungování a přínosností tohoto kartografického díla je ovšem povědomí potenciálních uživatelů o jeho existenci a dostupnosti, což zatím poněkud pokulhává. Napomoci tomuto cíli se snažíme i tímto článkem, který by měl přispět ke zvýšení informovanosti a využívání této veřejně dostupné služby.

Uživatelem může být skutečně každý – ať již potřebuje koupit nebo prodat nemovitost, plánuje přistavět garáž, chce pojistit dům, řeší správu, údržbu nebo vedení jakékoli komunikační sítě, popř. má s nestabilitou svahů jiné problémy. Základem řešení je vždy informovanost, a ta v případě sesuvů začíná na online mapách svahových deformací.

Ačkoli jsou svahové procesy obvykle vnímány jako katastrofy, protože ničí společenské hodnoty a někdy ohrožují i životy, jde o poměrně běžné a přirozené přírodní jevy, které lze lépe poznat, počítat s nimi a přizpůsobit se jim, a to i s pomocí digitálních map svahových deformací ČGS.

Poděkování: Tento text i mapovací práce v něm popsané byly vytvořeny v rámci řešení projektu TA ČR Horninové prostředí a nerostné suroviny (2020–2026) č. SS02030023 (Program Prostředí pro život).