Skládanka HIV
Účinná antiretrovirová terapie uklidnila část veřejnosti s nízkým vnímáním rizika a počet nakažených virem HIV začal v posledních letech opět stoupat. Snadné cesty k vyléčení infekce HIV nevedou.
Po letech relativního klidu (od roku 1993) oznámila americká centra pro kontrolu a prevenci nemocí v únoru 2016 nárůst počtu nových případů HIV/AIDS ve Spojených státech. Podobná situace nastala ve většině částí světa včetně České republiky. Lékaři dávají tuto skutečnost do vztahu s takzvaným faktorem vyhoření („burn-out factor“), souvisejícím s tím, že se vzhledem k dostupnosti účinných léků a podceňování prevence veřejnost uklidnila.
Důvodem k přehnanému optimismu a nezodpovědnému chování jsou zřejmě výsledky současné vysoce účinné antiretrovirové terapie, tzv. ART (z angl. Antiretroviral Therapy; někdy také HAART, z Highly Active Antiretroviral Therapy), která prodloužila dobu přežívání HIV pozitivních pacientů na desítky let. ART spočívá v podávání kombinace obvykle tří léků. Zkušenosti totiž ukázaly, že jediný lék nestačí. Důvodem je nepřesnost enzymu, kopírujícího virovou genetickou informaci. Kvůli tomu denně vzniká v těle nakaženého člověka mnoho mutantních virů, z nichž některé si zachovaly životaschopnost a navíc se staly rezistentními k užívanému léku. Při podávání jediného léku je vysoká šance, že převládne právě takovýto nový rezistentní kmen. Při podávání tří léků, v optimálním případě zaměřených na různé klíčové kroky HIV, je tato pravděpodobnost významně nižší.
Přes nesporné úspěchy s ART je nutno připomenout, že je léčba velmi nákladná a není bez vedlejších účinků, např. zánětů jater, selhání ledvin, gastrointestinálních problémů či alergických reakcí. Také musíme monitorovat v krvi HIV pozitivních pacientů počet virových částic a počet cílových buněk imunitního systému, tj. CD4 T-lymfocytů. Při náhlém zhoršení stavu pacienta je nutno reagovat změnou kombinace léků. Dalším důsledkem delšího života HIV pozitivních pacientů je prodloužení doby, kdy mohou šířit dále infekci. Zákon o ochraně veřejného zdraví (§ 53 odst. 1 písm. c) sice ukládá osobám infikovaným HIV povinnost „nevykonávat činnosti, při nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob“, přesto jsou soudně řešeny případy porušení tohoto nařízení a lze říci, že i jejich počet narůstá. Např. podle Mladé fronty Dnes podali pražští hygienici v lednu 2016 trestní oznámení na 30 mužů, kteří přestože věděli, že jsou HIV pozitivní, dále provozovali nechráněný sex.
Co vlastně způsobuje infekce HIV?
HIV patří mezi lentiviry, to znamená pomalé viry. Od nakažení k imunitnímu selhání (propuknutí AIDS – získané imunitní nedostatečnosti) obvykle uběhne řada let. Nejprve dochází k tzv. primární infekci, podobné běžným banálním virovým onemocněním. Primární virémii však imunitní systém zvládne a příznaky brzy odeznějí. Někdy se dokonce příznaky vůbec neprojeví. Během let však dochází k pozvolnému poklesu důležité skupiny bílých krvinek: T-lymfocytů. Při snížení jejich koncentrace pod kritickou hodnotu 200 buněk v jednom mikrolitru krevní plazmy (tzv. pozdní symptomatická fáze) imunitní systém kolabuje a pacient se nedokáže vypořádat s různými infekcemi a dalšími chorobami rozvíjejícími se při selhání imunity (např. různé typy nádorů). Mezi nejčastější infekce doprovázející AIDS (oportunní infekce) patří např. kvasinkové, bakteriální a virové infekce. Nejčastějšími onemocněními pak jsou zápaly plic, tuberkulóza, encefalitida, kandidózy jícnu, cytomegalovirová retinitida a nádory jako lymfom nebo pro AIDS typický Kaposiho sarkom.