Ptačí sarkomové a leukózové viry

Historie ptačích sarkomových a leukózových virů (ASLV, avian sarcoma and leukosis virus) začala zdánlivě náhodou: Francis Peyton Rous (1879–1970), onkolog z Rockefellerova ústavu v New Yorku, získal slepici s velkým nádorem na prsou. Histologicky šlo o sarkom, nádor vycházející z pojivových buněk svaloviny. Byla to pro něj vítaná příležitost ke studiu přenosu nádorů mezi jedinci stejného druhu. Postupně se mu dařilo transplantovat malé kousky nádoru zdravým kuřatům, indukovat růst nových nádorů přenosem jednotlivých buněk původního nádoru a nakonec i pouhou injekcí nádorového extraktu. Peyton Rous extrakt filtroval přes porcelánový filtr nepropouštějící bakterie, natož pak nádorové buňky, a prokázal tak, že za přenos nádorů odpovídá agens menší než bakterie. Dnes jej nazýváme virus Rousova sarkomu (RSV, Rous sarcoma virus) a je prototypem všech později objevených sarkomových a leukózových virů.

Tato historie je poměrně známá a budí dojem laboratorní kuriozity, je však poučné se podívat na dobový kontext, který objasní, proč byly Rousovy objevy zveřejněné v letech 1910 a 1911 poctěny Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu a proč se tak stalo až po mnoha letech, v roce 1966. Přenosný charakter nádorů byl v té době velkým, avšak kontroverzním tématem. Epidemiologické údaje samozřejmě většinou nenaznačovaly nakažlivost nádorů, např. v rodinách nádorových pacientů nebo mezi pacientem a ošetřovatelem.

Výjimkou byla italská zmínka o rozdílném výskytu nádorů děložního hrdla u jeptišek a vdaných žen, která naznačuje existenci pohlavně přenášeného agens. Dnes víme, že jde o lidské papilomaviry, jejich účast však byla popsána teprve v r. 1983 Haraldem zur Hausenem. Další příklady pocházely od zvířat. Jihoafričtí chovatelé ovcí dávno věděli, že ovčí karcinom plic se v rámci stáda přenáší respirační cestou. Opět bylo po letech prokázáno, že onemocnění způsobuje virus, tentokrát ze skupiny retrovirů. A konečně již v 19. století byl znám pohlavně přenášený nádor u psů, o kterém dnes víme, že je to klonální nádor – roste z jediné přenesené buňky schopné transplantace na nepříbuzné jedince.

Je třeba rovněž říci, že Peyton Rous měl velmi omezený výběr experimentálního materiálu. Vysoce inbrední kmeny myší tehdy ještě neexistovaly. Pouze Leo Loeb v Chicagu experimentoval s přenosem nádorů mezi částečně inbredními laboratorními potkany, zde však přenos filtrovaným extraktem nádorových buněk neprokázal. Peyton Rous správně předpokládal, že přenos nádorů je pravděpodobnější mezi příbuznými jedinci, a věděl, že plemena slepic mají dlouhou historii uzavřené příbuzenské plemenitby. Pro své experimenty tak snadno získával na trhu a hospodářských výstavách kuřata plemene Plymouth Rock, stejného, jako byla nositelka původního nádoru.

Rousův předpoklad se potvrdil: přenos nádoru virem byl zpočátku možný jen v rámci Plymouth Rock, teprve později se virus adaptoval i na ostatní plemena domácích slepic. O významu systematicky udržovaných inbredních linií slepic pro pozdější výzkum ptačích virů pojednává samostatný článek na s. 406.