Ty druhé viry v našem genomu

Začněme trochu z jiné strany. Dramatický nárůst v kapacitě sekvenačních technologií v posledních letech umožnil poznání kompletní sekvence nejen lidského genomu, ale i genomu řady dalších organismů. V současnosti je přečteno přes sto genomů obratlovců, ambiciózní projekty typu Earth BioGenome Project však slibují nasekvenovat doslova vše, co se na zemi hýbe. Technologie masivního sekvenování ale nutně vnáší do získaných dat informační šum, tedy sekvence, které do genomu daného druhu nepatří a dostaly se tam například během přípravy vzorku jako kontaminace.

Dvě nedávné studie kupříkladu ukázaly, že testovaná data jsou přibližně v 80 % kontaminovaná cizodruhovými sekvencemi a 20 % dokončených genomových sekvencí neprimátích druhů obsahuje lidskou DNA. Těchto faktů si byli výzkumníci v oboru genomiky vědomi. Zřejmě proto se dlouho nikdo nezabýval tím, zda některé z těchto sekvencí, ukazující například na bakteriální či virový původ, nejsou v genomu vyšších živočichů opravdu přítomny.

Až v roce 2010 Keizo Tomonaga z Kjótské univerzity překvapil vědeckou obec zjištěním, že lidský genom opravdu obsahuje napohled cizí sekvence velmi podobné bornavirům. Ty způsobují neurologické infekce domácích zvířat, jejich patogenicita pro člověka je však nejasná. Jméno dostaly podle rozsáhlé epidemie koní v saském městě Borna v roce 1885. Tomonaga experimentálně prokázal přítomnost částí bornavirů v lidském genomu a nazval je EBLN elementy (podle anglického názvu endogenous Borna-like N elements).