Křivolaké cesty plastů

Za tři čtvrti století výroby plastů stačilo lidstvo zaplnit vzduch, vodu i půdu obrovským množstvím mikroskopických částic těchto různorodých materiálů. Obklopují nás a jsou neustále v pohybu.

S vodou řeky Seiny přiteče do Atlantiku každoročně kromě mnoha dalších nečistot také 600 tun mikroskopických částic pryže. Je to jen zlomek z 30 tisíc tun částic, jež zanechají na povrchu silnic v povodí této francouzské řeky opotřebované pneumatiky dopravních prostředků. Deště spláchnou do Seiny asi 5400 tun, zbytek uvízne na souši nebo je odnese pryč vítr. Také část ze vzdušného znečištění nakonec napadá do moře. Odhaduje se, že po celém světě skončí ročně v mořích a oceánech kolem milionu tun „gumového prachu“.

1. Plastová drť. Ročně se v odpad promění 360 milionů tun vyrobených plastů. Nabývá mnoha podob a velikostí.

Snímek iStock.com

Částice vzniklé opotřebením pneumatik představují jen jednu z položek na dlouhém seznamu plastů znečišťujících životní prostředí. Od částic z polymerů, jako je polystyren, polyetylen nebo polyetylentereftalát, se gumový prach v řadě charakteristik liší. Bývá těžší a co do velikosti částic i velmi různorodý. Má také pestřejší chemické složení. Obsahuje syntetický i přírodní kaučuk, saze a řadu přísad včetně oceli, zinku a olova. Protože výrobci pneumatik nejsou povinni zveřejňovat přesné složení používaných pryžových směsí, není jednoduché určit, co všechno se s „pneu“ částicemi dostává do životního prostředí a jaké to může mít následky. Proto je důležité znát cesty gumové drtě nejen v povodí Seiny.

Lidstvo ročně vyrobí asi 400 milionů tun plastů. Zároveň se asi 360 milionů tun promění v odpad. Ten nabývá mnoha podob. Liší se například velikostí. Nejnápadnější jsou makroplasty s rozměry nad 5 milimetrů. Ne takovou pozornost už přitahují mikroplasty, tedy částice od 0,001 do 5 milimetrů. Nanoplasty menší než 0,001 milimetru zůstávají pro lidské oko neviditelné.

Dnes najdeme plastový odpad všech tří velikostních kategorií prakticky všude. Není před ním úniku. Lidé nebo přírodní síly ho zanesli na vrcholky velehor i na dno moří a oceánů. Vyskytuje se jak v polárních oblastech, tak i v tropech. Proniká do všech organismů od bakterií přes houby a rostliny až po živočichy včetně člověka. Byl detekován v lidské krvi, spermatu i mateřském mléce. Nachází se ve stěnách cév i v mozkové tkáni (Vesmír 102, 198, 2023/4). A není pochyb, že se podílí na vzniku mnoha závažných onemocnění (Vesmír 103, 474, 2024/9). Není divu, že se křivolaké migrační cesty plastových částic přírodou i nitrem organismů ocitly v centru pozornosti vědců.

2. Nejproslulejší Velká tichomořská odpadková skvrna zabírá v severním Pacifiku plochu odhadovanou na 1,6 milionu kilometrů čtverečních. Na obrázku vidíme akumulaci odpadu v různých částech severního Pacifiku a proudy, které se podílejí na hromadění plastů a chemických kalů.

Schéma NOAA, volné dílo Snímek iStock.com

Voda

Lehké plasty, jako je třeba polystyren s hustotou 0,05 gramu na cm³, plavou na vodní hladině, kde je unáší vítr, mořské proudy a vlny. V některých oblastech se hromadí a vytvářejí „odpadkové skvrny“, z nichž ta nejproslulejší zabírá v severním Pacifiku plochu odhadovanou na 1,6 milionu km². Pokud jde o celkovou hmotnost, převládají v odpadkových skvrnách makroplasty. V počtu částic však drtivě vedou mikroplasty a nanoplasty. Částice s hustotou blízkou hustotě vody se volně vznášejí ve vodním sloupci. V jednom kubickém metru se jich může nacházet až 10 tisíc. Ve vodním sloupci nejsou rozptýleny rovnoměrně. Neustálé promíchávání povrchových vrstev vody je drží u hladiny a v klidnějších spodních vodách jich s hloubkou ubývá. Větší mikroplasty o rozměrech 0,1 až 5 milimetrů jsou nejhojněji zastoupeny do hloubky kolem 100 metrů, ty menší pronikají dál směrem ke dnu. V hloubkách kolem 30 metrů připadá na plasty 0,1 % veškerého organického uhlíku, v hlubinách kolem 2000 metrů, jež jsou na přírodní organický uhlík chudší, už je to 5 %.