Africký sahel: migrace v průběhu roku i staletí

V sahelo-súdánském pásmu¹⁾ se dnes setkáváme s kočovnými pastevci a usedlými zemědělci, jejichž původ sahá hluboko do pravěku Afriky. Zjistili jsme, že některé z dnešních sahelských skupin, jako jsou Fulbové, mají k dávným saharským pastevcům velmi blízko. Naše výsledky ale také naznačují, že v utváření dnešní genetické diverzity tohoto regionu hrály významnou roli i migrace, byť to na první pohled nemusí být zcela patrné.

1. Leden v jihovýchodním Senegalu, byliny jsou seschlé a většina stromů je bez listí.

Snímek Viktor Černý

Chov domácích zvířat pro obživu má v Africe své počátky před ~8 tisíci lety, o něco později byly domestikovány první rostliny. Na Sahaře nacházíme archeologické doklady mnohem vlhčího prostředí s hustým rostlinným pokryvem vhodným pro velké přežvýkavce, a to jak divoké, tak domácí. Jejich dávnou přítomnost potvrzují i rytiny divokých zvířat od lovců-sběračů a pozdější malby stád dobytka, vytvořené pastevci. Jak ale vypadaly populační dějiny zelené Sahary? Na tuto otázku se snažíme odpovědět výzkumem genetické diverzity současných populací.

Asi nikdy nezapomenu na setkání s fulbským pastevcem ze skupiny Woɗaaɓe v severním Kamerunu při mé první cestě do sahelu před více než čtvrt stoletím. Uviděl jsem charismatického muže, který ladnou chůzí a s pasteveckou holí přes ramena, jíž si podepíral rozpažené ruce, vedl velké stádo krav. Vyměnili jsme si sice jen letmý pohled a úsměv, ale to stačilo, abych se o původ kočovných Fulbů začal vážněji zajímat.

2. Červenec v jihovýchodním Senegalu na podobném místě, raší zeleň, stromy jsou olistěné a z podrostu vyrůstají termitiště „jak houby po dešti“.

Snímek Viktor Černý Snímek Viktor Černý

Sahelo-súdánské pásmo jsem navštěvoval po dobu více než dvaceti let téměř každý rok. Se svými studenty jsem vzorkoval tamní populace za účelem výzkumu pravěkých migrací a adaptací této poněkud pozapomenuté části světa. Pokud to bylo možné, cestou do Afriky jsme si zpříjemnili zimní období, které je v sahelu obdobím sucha. V opačném případě jsme byli konfrontováni s naprosto odlišným prostředím – po období dešťů, které přichází v červnu a končí v srpnu, se vyprahlá krajina na relativně krátký čas zazelená (obr. 1 a obr. 2).

V sahelu dnes žijí kromě usedlých zemědělců i mobilní pastevci, jejichž život je právě s takovými změnami prostředí velmi úzce spjatý. Provozují transhumaci, tedy sezónní migrace za zdroji vody a pastvy – v létě putují se svými zvířaty na sever, v zimě na jih. Z etnického hlediska jde o několik skupin, mezi nimiž západně od Čadského jezera dominují Fulbové, východně Arabové. Mobilita je hlavním rysem sahelského pastevectví, byť ne vždy se jí účastní všichni členové rodiny. Kromě Fulbů a Arabů jsme se zde setkali i s dalšími skupinami pastevců, jako jsou Maurové, Tuaregové, Dazové nebo Zaghawové, kteří ale dominují spíše na jižním okraji Sahary. Zemědělských populací přibývá v jižněji situovaných vlhčích oblastech. Jde často o poměrně malá etnika, čítající někdy i jen několik tisíc osob, jako jsou Tupuriové, Mafové nebo Mundangové v severním Kamerunu ale např. Hausů, žijících na pomezí Nigeru a Nigérie, je více než 80 milionů.

Adaptace na pastevectví

Asi nejvýraznějším kulturním projevem fulbských pastevců skupiny Woɗaaɓe je slavnost guerewol, během níž se mohou mladí lidé seznámit (obr. 5 a obr. 6). Běžný výběr partnera je založen, podobně jako u jiných afrických populací, na principu preferenčních sňatků bratranců a sestřenic, což nemusí být pro mladé páry vždy atraktivní, a tak je seznamka během guerewolu docela vyhledávanou příležitostí. Zároveň se tím ale oslabuje možnost seznámení s někým z jiného etnika, protože slavnosti se mohou účastnit pouze Woɗaaɓe. Guerewol se koná každoročně koncem září v různých místech, ale největší setkávání bývají poblíž větších měst, jako jsou In-Gall nebo Abalak v Nigeru. Konají se při příležitosti putování s dobytkem do oblastí s pastvinami bohatými na minerály.

Chovaná zvířata a zejména krávy jsou především pro fulbské pastevce alfou a omegou životního stylu a opatrují je, jak jen mohou. Jak uvádějí i starší autoři, tito lidé by raději zemřeli, než aby své zvíře porazili pro maso. S transhumací úzce souvisí i zakládání dočasných táborů a převážení veškeré materiální výbavy pomocí oslů, což je úkolem žen (obr. 3). Základní potravinou fulbských pastevců je čerstvé mléko, na jehož konzumaci jsou geneticky adaptováni. Většina z nich má totiž mutaci, která jim umožňuje trávit mléčný cukr i v dospělosti – vykazují tzv. laktázovou perzistenci.²⁾