Migrace zvířat, lidí, myšlenek

Chceme-li porozumět dnešnímu světu, a to bychom z řady důvodů chtít měli, bez studia migrací se neobejdeme. Už první zásadní migrace Homo sapiens, expanze z Afriky asi před 70 tisíci lety, navždy proměnila tvář planety. Od té doby se různé lidské skupiny vydaly na cestu nesčetněkrát a z různých příčin. Různě vypadalo i jejich setkání s lidmi, kteří stejnou oblast obývali před nimi. Spolu s lidmi kráčely dějiny se vším, co dějiny obvykle přinášejí. Tak jako na kresbě Vladimíra Renčína. Ta mi ostatně připomněla jiný vtip, také situovaný do okolí Řípu: na obrázku Pavla Kantorka stařešinové se znepokojenými pohledy upřenými k východu přemlouvají medovinou zmoženého praotce Čecha, aby šel ještě o kousek dál.

Kresba Vladimír Renčín

Díky pokročilým metodám dnes můžeme sledovat jevy dříve nezachytitelné a měřit s přesností dříve nemyslitelnou. Ať jde o miniaturizované geolokátory sledující ptačí (či dokonce hmyzí) migrace, nebo o sekvenační techniky umožňující číst archaickou DNA ze zubů či kostí starých tisíce nebo statisíce let. A jak to často bývá, čím více informací máme, tím víc se příběh komplikuje – na zdánlivě lineárním vláknu událostí přibývá odboček, slepých větví, zkratek a šmodrchanců. Do hry vstupují nové faktory, které se vzájemně ovlivňují a nic není tak jednoznačné, jak se dříve zdálo. Dobře to dokládá přehledový článek Martina Kuny a Jana Turka o středoevropských migracích od počátků neolitu po období stěhování národů: „Pojmy typu ‚germánská spona‘ nebo ‚slovanský gen‘ jsou […] ošidné a mohou nám někdy více bránit v pochopení skutečnosti, než aby mu pomáhaly.“ Autoři připomínají, že ne vždy musí být příchod nových lidí doprovázen příchodem nové kultury. „Co když […] kultura sama (nový a přitažlivý hodnotový systém, otevřený různým společnostem) je příčinou nebo podmínkou migrace?

V tématu věnovaném migracím tentokrát zcela pomíjíme problematiku putování molekul a buněk v organismu, byť i zde by se našla řada zajímavých motivů. Migrující buňky si ale cestu na stránky tohoto čísla přece jen našly. Vítězslav Bryja v rozhovoru mluví o leukemii jako o chorobě spojené s buněčnou migrací a popisuje snahu svého týmu nebezpečné šíření nádorových buněk organismem zastavit či alespoň zpomalit.

Historická odbočka: Když kolega připravoval rubriku Vertikála, narazil ve Vesmíru z prosince 1905 na krátkou zprávu o rychlosti migrujících vlaštovek. Dočetl se, že „vlaštovka urazila […] vzdálenost 235 km mezi Antwerpy a Compiégní za 1 hodinu 7 minut, tedy s úžasnou rychlostí 3507 m za 1 minutu, kdežto holubi docílili pouze rychlosti 922 m za minutu.“ Tutéž zprávu jsem následně našel v novinách The Recorder z jihoaustralského Port Pirie (na webu dnes člověk dohledá opravdu leccos), a to ve vydání z 9. července 1898, tedy o sedm let starším než vesmírná „aktualita“. Australská zpráva se odvolává na pařížský deník Le Pair, zde stopy po jejím původu mizí. Každopádně údajná rychlost letu 210 km/h je těžko k uvěření. Nové výzkumy uvádějí pro manévry při lovu hmyzu maximální rychlost kolem 70 km/h a pro delší lety pouhých 30 km/h. Buď tedy vlaštovky během jednoho století zpomalily z rychlosti Pendolina na rychlost amatérského cyklistického závodníka, nebo je dobová zpráva o vlaštovkách docela obyčejná kachna. Poučení? Nevěřit nekriticky všemu, co se kde píše – dokonce ani ve Vesmíru ne.

Aktuální tečka: V posledních letech mediální trh zaznamenává sílící migraci čtenářů od tištěných médií do online světa, od papíru k monitoru a stále častěji k displeji mobilního telefonu. U denního zpravodajství je tento proces už prakticky završen, ale postupuje i u titulů s delší publikační periodou. Od tohoto měsíce proto Vesmír postupně přechází na způsob publikování, pro který se v oboru zavedl do češtiny většinou nepřekládaný termín „digital first“. Vybrané články se začnou na našem webu (v plné podobě přístupné jen předplatitelům) objevovat ještě předtím, než vyjdou v tištěném časopise. Reagujeme tím na měnící se čtenářské zvyklosti a potřeby: obsah migruje za svými čtenáři. „Digital first“ neznamená „digital only“, větší důraz na online publikování neznamená konec papíru. Obě formy spolu mohou nadále spokojeně koexistovat. Online publikování předcházející tištěnému nám mimo jiné umožní nabídnout vám aktuální témata dříve, než se k vám přes tiskárnu a distributory dostane tištěný časopis. Těšíme se na další setkávání na papíře, na monitoru i na displeji!