Malé, ale všudypřítomné

Svět kolem nás je plný mikroskopických částic plastů. Najdeme je nejen ve vzduchu, ve vodě a v půdě, ale také v organismech rostlin, zvířat i lidí. Dopady tohoto znečištění začínáme tušit.

V lidské krvi se může nacházet i to, co tam v žádném případě nepatří. Nizozemští vědci pod vedením Marji Lamoreeové ze Svobodné univerzity v Amsterodamu vyšetřili vzorky krve dvaadvaceti dobrovolníků na přítomnost mikroskopických částic plastů. A uspěli. Ze studie publikované v roce 2022 [3] vyplývá, že lidé mají v průměru v každém mililitru krve 1,6 mikrogramu mikroskopických částic plastů. Individuální rozdíly jsou značné. Zatímco u pěti dobrovolníků vyšlo pátrání po plastových mikročásticích naprázdno, u dalších odhalily analýzy až dvanáct mikrogramů plastů na každý mililitr krve. O množství plastů v těle konkrétního člověka zřejmě rozhoduje jeho životní styl. Nejčastěji se v krvi nacházely mikroskopické částečky polyetylentereftalátu, z něhož se vyrábějí syntetické tkaniny a obaly na potraviny a nápoje. Hojné byly i částice polyetylénu používaného k výrobě fólií nebo částice polystyrénu. Přítomnost plastových mikročástic byla prokázána také ve střevech, plicích, mozku a mateřském mléce. Nizozemská studie tak jen podtrhla fakt, že plasty jsou nejen všude kolem, ale také v nás.

Ještě v polovině minulého století byly plasty naprostou vzácností. Dnes žijeme v době plastové. Každou sekundu se na světě spotřebuje na zabalení nejrůznějšího zboží sto šedesát tisíc plastových sáčků. Roční produkce plastových lahví se nezadržitelně blíží k šesti stům miliardám kusů. Odhaduje se, že za rok lidstvo vyrobí asi čtyři sta milionů tun nových plastů a že do roku 2050 zvedne tuto produkci na dvojnásobek. Dříve nebo později všechny výrobky z plastů doslouží, a tak se na skládkách odpadů a v životním prostředí nachází kolem pěti miliard tun plastů. Za rok k nim přidáme dalších 390 milionů tun, což je dvakrát větší porce plastových odpadů, než jakou lidstvo vyprodukovalo v roce 2000.

Znečištění krajiny plasty se projevuje i v přírodně nejcennějších oblastech. S plastovým odpadem se potýká i rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Ochránci divokých koní opakovaně našli plasty v trusu těchto kopytníků. Zkonzumování plastového sáčku může zhoršit průchodnost trávicího traktu zvířat a způsobit jim závažné zdravotní komplikace. Hlavním zdrojem znečištění této lokality je zhruba kilometr vzdálená skládka komunálního odpadu. Při silnějším větru z ní odlétají igelitové tašky, mikrotenové sáčky, lehké plastové obaly na spotřební elektroniku, etikety z PET lahví a další plastový odpad.

Snímek Miroslav Jirků

Z odpadů jsou pro nás nejnápadnější ty, které vidíme – polyetylenové sáčky zachycené v korunách stromů, PET láhve plující po hladině řek, kusy polystyrenu v příkopech podél silnic. Velká část plastových odpadů je ale pouhým okem neviditelná. Některé tak člověk cíleně vyrobil. Příkladem jsou mikroskopické kuličky, které tvoří nedílnou komponentu některých kosmetických přípravků, protože usnadňují čištění. Jiné velmi malé částice vznikají spontánně rozpadem větších kusů plastu. Částice do velikosti pěti milimetrů se označují jako mikroplasty. Částice menší než 0,015 milimetru zahrnují vědci do kategorie nanoplastů.