(Ne)umělá sladidla

Když loni v létě zařadilo WHO aspartam na seznam látek, které mají potenciál způsobovat rakovinu,¹⁾ dosáhla diskuse o škodlivosti nekalorických sladidel nové úrovně. Jsou tedy nebezpečná, nebo mohou být i prospěšná?

Nekalorická sladidla – většinou zvaná „umělá“, i když to neplatí pro všechny zástupce této kategorie – jsou náhražkou cukru. Poskytují sladkou chuť, ale obsahují naprosté minimum kalorií. Jejich přítomnost značí, že taková potravina byla průmyslově zpracována. Používají se mimo jiné i z toho důvodu, že fungují jako konzervanty, neboť bakteriím a plísním se v jejich přítomnosti příliš nedaří. Jsou natolik rozšířená, že je téměř nemožné se jim vyhnout, a spousta z nás pravděpodobně ani netuší, kolik jich zkonzumuje. Jsou zároveň mnohými nenáviděna – často z důvodů, jejichž faktický základ je, mírně řečeno, pochybný.

Fronta hospodyněk na sacharin před vídeňskou lékárnou v 16. distriktu. Ručně kolorovaný diapozitiv.

Snímek Öst. Volkshochschularchiv, IMAGNO, APA-PictureDesk via AFP, Profimedia

Povězme si hned na začátku, že v době vzniku tohoto článku neexistovala studie, která by jasně prokazovala negativní vliv umělých sladidel na naše zdraví. Tím nechci říci, že tento vliv neexistuje – říkám jen, že umělá sladidla zatím vypadají jako bezpečná, v množstvích, ve kterých je typicky konzumujeme.

Mnozí je ale dokonce prohlašují za zdraví prospěšná – ne snad, že by byla sama sladidla „zdravá“, ale spíše proto, že nahradit v našem jídelníčku sladkou chuť z cukru nekalorickými sladidly může v jistých případech vést k významné redukci kalorického příjmu, ztrátě tělesné hmotnosti a přeneseně k lepšímu zdravotnímu stavu.

Příroda, nebo laboratoř?

Nekalorická sladidla můžeme rozdělit do dvou kategorií – umělá, tedy vyvinutá v laboratoři, a přírodní čili izolovaná z přírodních zdrojů (jako například populární stevie). Přirozeně jsme v pokušení předpokládat, že přírodní zdroje jsou „lepší“. Je to ale pravda? Ne tak docela.