Když přehrady rozkvetou

Přehradní nádrže jsou umělé vodní útvary vzniklé přehrazením původního říčního údolí, proto se většinou vyznačují podlouhlým tvarem. Je jich u nás několik set. Využívají se např. jako zdroje pitné vody, k zadržení vody při povodních, k rekreaci nebo k výrobě elektrické energie. V období sucha slouží k zlepšování průtoku pod nádrží, aby nedošlo k úplnému vyschnutí říčního koryta a ekologickým škodám spojeným s úhynem vodních organismů.

Pro většinu kaňonovitých nádrží je přítok hlavním zdrojem živin umožňujících růst fytoplanktonu (viz rámeček). Časté je vytváření podélných gradientů složení vody od přítoku ke hrázi.

Hlavními živinami určujícími úživnost nádrží jsou fosfor a dusík. Nádrže s nízkým přísunem živin jsou označovány jako oligotrofní, živinami znečištěné nádrže jako eutrofní. Většina živinového zatížení je v současnosti antropogenního původu. Zatímco množství dusíku v řadě povodí klesá, koncentrace fosforu zůstávají mnohdy stále vysoké a jsou příčinou častého výskytu sinic v letním období.

Fosfor se dostává do vodních ekosystémů převážně z bodových zdrojů (např. zaústění nedostatečně vyčištěných odpadních vod), v některých povodích mohou být významné i plošné zdroje, především splachy z polí. V mělkých eutrofních nádržích (např. Lipno nebo Nové Mlýny) se může při vyčerpání kyslíku u dna ve větší míře uvolňovat fosfor ze sedimentu (vnitřní zatížení).

Vysoké koncentrace fosforu na přítoku do nádrže způsobují, že se v blízkosti zanoření říční vody rozvíjí fytoplankton, v letním období nejčastěji tvořený sinicemi. Fytoplankton zabudovává fosfor do svých buněk, směrem ke hrázi se tak koncentrace rozpuštěných forem fosforu snižují. To má za následek omezení rozvoje fytoplanktonu v dolních partiích nádrže. Často můžeme pozorovat, že zatímco v horních částech nádrže je průhlednost (indikátor jakosti vody) nízká, směrem ke hrázi se postupně zvyšuje.