Aktuální číslo:

Velké ptačí mapování

| 6. 4. 2016

Potápek černokrkých na území České republiky ubývá, naopak orlů mořských přibývá. Jak se rozšiřují a mizí jednotlivé ptačí druhy, se pravidelně dozvídáme z mapování hnízdního rozšíření ptáků. Čtvrté mapování je právě v poločase a pomoc dobrovolných spolupracovníků je stále vítána.

Atlasy hnízdního rozšíření ptáků jsou dnes již samozřejmým zdrojem kvalitních informací o výskytu a početnosti ptáků na úrovni regionů, států a dokonce i kontinentů. Mapování se opakuje zpravidla po 10 až 15 letech, a tak lze sledovat trendy v rozšíření a početnosti jednotlivých ptačích druhů.

Česká republika patří v tomto ohledu ke špičce ornitologicky vyspělých států. Ptactvo bylo v době hnízdění mapováno již třikrát (1973–1977, 1985–1989, 2001–2003) a čtvrté (2014–2017) je právě v poločase.

Úspěch mapování vždy stál a stojí na spolupráci mnoha dobrovolných spolupracovníků, zkušených znalců ptactva, kteří neváhají nezištně trávit desítky hodin sběrem terénních dat. Hlavními výstupy dosud publikovaných Atlasů byly druhové mapky s rozlišením pravděpodobnosti hnízdění (prokázané, pravděpodobné a možné) a textová část, která se věnuje aktuálnímu stavu a změnám oproti minulým obdobím.

Pár kachniček mandarínských. Jeden z nových druhů, který u nás dříve nehnízdil.Francis C. Franklin, CC-BY-SA-3.0.

Doposud jediný evropský hnízdní atlas vyšel v roce 1997. V současnosti se připravuje druhý, jehož vydání je plánováno na rok 2020. Do něho se promítnou i výsledky právě probíhajícího mapování na našem území. Oceněním úspěchů české ornitologie je jistě skutečnost, že byla Česká společnost ornitologická společně s Katalánským ornitologickým institutem pověřena koordinací připravovaného evropského hnízdního atlasu.

Jak se mapuje

Základem čtvrtého mapování hnízdního rozšíření ptáků v České republice je stejná síť jako v druhém (1985–1989) a třetím (2001–2003) mapování. Jde o síť kvadrátů 10 minut zeměpisné délky × 6 minut zeměpisné o šířky (zhruba 11,2 × 12 km). Celkem jich na území ČR zasahuje 678. Základní kvadrát je dále rozdělen na 16 (4 × 4) „malých“ čtverců (cca 2,8 × 3,0 km = 8,4 km2.

Mapování probíhá v základních kvadrátech na základě návštěvy všech typů prostředí v hnízdní době. Cílem každého mapovatele je prokázat co nejvyšší počet hnízdících druhů v nejvyšší možné kategorii hnízdění. Největší mapovací úsilí by mělo být nasměrováno na hlavní hnízdní období od dubna do července.

Rozmístění kvadrátů s alespoň jedním přihlášeným mapovatelem.

Hnízdní kategorie a stupně průkaznosti hnízdění

0. Nehnízdící druh (druh pozorovaný v době hnízdění s podezřením, že jde ještě o tah nebo pobyt nehnízdícího ptáka)

A. Možné hnízdění

1. Druh pozorovaný v době hnízdění ve vhodném hnízdním prostředí (za hnízdní období považujeme dobu od 1. 4. do 31.7.). Není ale nutné omezovat se ve všech případech na toto období – např. sovy hnízdí často už dříve a mnozí pěvci, vodní ptáci či holubi mohou, ať už normálně nebo při náhradních snůškách, klást vejce a vyvádět mláďata i v srpnu. Křivka obecná může ostatně hnízdit i uprostřed zimy.

2. Pozorování zpívajícího samce nebo zaslechnutí hlasových projevů souvisejících s hnízděním v hnízdním období.

B. Pravděpodobné hnízdění

3. Pár pozorovaný v hnízdní době ve vhodném hnízdním prostředí.

4. Stálé teritorium předpokládané na základě pozorovaného teritoriálního chování (zpěv, zahánění soků apod.) na stejném místě minimálně dvakrát s odstupem jednoho týdne.

5. Pozorování toku nebo námluv.

6. Hledání pravděpodobných hnízdišť.

7. Vzrušené chování nebo varování starých ptáků nejspíše v blízkosti hnízda.

8. Přítomnost hnízdní nažiny u chyceného starého ptáka.

9. Staří ptáci pozorovaní při stavbě hnízda nebo dlabání hnízdní dutiny.

C. Prokázané hnízdění

10. Odpoutávání pozornosti od hnízda nebo mláďat nebo předstírání zranění.

11. Nález použitého hnízda (obsazeného či opuštěného během pozorování) nebo nález vaječných skořápek.

12. Nález čerstvě vylétaných mláďat (u krmivých ptáků) nebo mláďat v prachovém peří (u nekrmivých ptáků).

13. Pozorování starých ptáků přilétajících na hnízdiště či opouštějících je za okolností, které nasvědčují přítomnost obsazeného hnízda (včetně vysoko umístěných hnízd nebo hnízdních dutin, do nichž není vidět) či pozorování starých ptáků vysezujících snůšky vajec.

14. Pozorování starých ptáků při odnášení trusu od hnízda nebo při přinášení potravy mláďatům.

15. Nález hnízda s vejci.

16. Nález hnízda s mláďaty.

Co víme po dvou letech mapování

Které druhy přibývají: Již po dvou letech čtvrtého mapování hnízdního rozšíření ptáků lze u řady druhů konstatovat jednoznačný nárůst počtu obsazených kvadrátů, např. morčáka velkého, orla mořského, jeřába popelavého nebo výskyt zcela nových druhů, např. husice nilské či kachničky mandarinské.

U jiných ptačích druhů byl naopak potvrzen až tragický propad, např. u potápky černokrké, racka chechtavého a sýčka obecného.

Základních kvadrátů s alespoň jedním přihlášeným mapovatelem bylo 533 (78,6 %). Přihlášených mapovatelů bylo registrováno 297. Alespoň jedna hodinovka byla v uplynulých dvou hnízdních obdobích ve 499 základních kvadrátech (73,6 %). Celkově bylo do databáze vloženo 4470 hodinovek.

Významným ukazatelem úspěšnosti mapování hnízdního rozšíření ptáků je jistě počet zjištěných druhů v kvadrátech. Průměr na kvadrát v současnosti činí 83 druhů. V 437 kvadrátech bylo zjištěno více než 75 druhů (64,5 %) a jen v 33 kvadrátech (4,9 %) méně než 25 druhů – nezřídka jde o hraniční kvadráty.

Vývoj hnízdního rozšíření morčáka velkého v ČR . 1. mapka zachycuje období 1973-77, 2. období let 1985-89, 3. 2001-3 a 4. 2014-15. Velký bod označuje prokázaný výskyt – C, střední bod – pravděpodobné – B, malý bod – možné hnízdění – A).

Vývoj hnízdního rozšíření orla mořského v ČR.

Vývoj hnízdního rozšíření jeřába popelavého v ČR.

Vývoj hnízdního rozšíření potápky černokrké v ČR.

Vývoj hnízdního rozšíření racka chechtavého v ČR.

Vývoj hnízdního rozšíření sýčka obecného v ČR.

Prosíme všechny profesionální i amatérské ornitology, aby se v příštích dvou letech do mapování hnízdního rozšíření ptáků aktivně zapojili a přispěli tak k naplnění stanovených cílů této významné akce. Kontakt – FŽP ČZU v Praze (bejcek@fzp.czu.cz), případně atlas.birds.cz

Koordinačním pracovištěm je Fakulta životního prostředí ČZU v Praze (Vladimír Bejček, Karel Šťastný), spolupracujícími subjekty pak Česká společnost ornitologická a Agentura ochrany přírody ČR.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (EHP-CZ02-OV -1-027-2015).

Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway (EHP-CZ02-OV -1-027-2015).

Vladimír Bejček, spoluautor tohoto textu, v biologických olypiádách získal dvakrát 6. místo (4. ročník, 1970 a 5. ročník, 1971 a 14. místo v 6. ročníku /1972).

TÉMA MĚSÍCE: BUBO Biologická olympiáda

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie, Biologie