Velké ptačí mapování

Potápek černokrkých na území České republiky ubývá, naopak orlů mořských přibývá. Jak se rozšiřují a mizí jednotlivé ptačí druhy, se pravidelně dozvídáme z mapování hnízdního rozšíření ptáků. Čtvrté mapování je právě v poločase a pomoc dobrovolných spolupracovníků je stále vítána.

Atlasy hnízdního rozšíření ptáků jsou dnes již samozřejmým zdrojem kvalitních informací o výskytu a početnosti ptáků na úrovni regionů, států a dokonce i kontinentů. Mapování se opakuje zpravidla po 10 až 15 letech, a tak lze sledovat trendy v rozšíření a početnosti jednotlivých ptačích druhů.

Česká republika patří v tomto ohledu ke špičce ornitologicky vyspělých států. Ptactvo bylo v době hnízdění mapováno již třikrát (1973–1977, 1985–1989, 2001–2003) a čtvrté (2014–2017) je právě v poločase.

Úspěch mapování vždy stál a stojí na spolupráci mnoha dobrovolných spolupracovníků, zkušených znalců ptactva, kteří neváhají nezištně trávit desítky hodin sběrem terénních dat. Hlavními výstupy dosud publikovaných Atlasů byly druhové mapky s rozlišením pravděpodobnosti hnízdění (prokázané, pravděpodobné a možné) a textová část, která se věnuje aktuálnímu stavu a změnám oproti minulým obdobím.

 

Doposud jediný evropský hnízdní atlas vyšel v roce 1997. V současnosti se připravuje druhý, jehož vydání je plánováno na rok 2020. Do něho se promítnou i výsledky právě probíhajícího mapování na našem území. Oceněním úspěchů české ornitologie je jistě skutečnost, že byla Česká společnost ornitologická společně s Katalánským ornitologickým institutem pověřena koordinací připravovaného evropského hnízdního atlasu.

Jak se mapuje

Základem čtvrtého mapování hnízdního rozšíření ptáků v České republice je stejná síť jako v druhém (1985–1989) a třetím (2001–2003) mapování. Jde o síť kvadrátů 10 minut zeměpisné délky × 6 minut zeměpisné o šířky (zhruba 11,2 × 12 km). Celkem jich na území ČR zasahuje 678. Základní kvadrát je dále rozdělen na 16 (4 × 4) „malých“ čtverců (cca 2,8 × 3,0 km = 8,4 km2.

Mapování probíhá v základních kvadrátech na základě návštěvy všech typů prostředí v hnízdní době. Cílem každého mapovatele je prokázat co nejvyšší počet hnízdících druhů v nejvyšší možné kategorii hnízdění. Největší mapovací úsilí by mělo být nasměrováno na hlavní hnízdní období od dubna do července.

Co víme po dvou letech mapování

Které druhy přibývají: Již po dvou letech čtvrtého mapování hnízdního rozšíření ptáků lze u řady druhů konstatovat jednoznačný nárůst počtu obsazených kvadrátů, např. morčáka velkého, orla mořského, jeřába popelavého nebo výskyt zcela nových druhů, např. husice nilské či kachničky mandarinské.

U jiných ptačích druhů byl naopak potvrzen až tragický propad, např. u potápky černokrké, racka chechtavého a sýčka obecného.

Základních kvadrátů s alespoň jedním přihlášeným mapovatelem bylo 533 (78,6 %). Přihlášených mapovatelů bylo registrováno 297. Alespoň jedna hodinovka byla v uplynulých dvou hnízdních obdobích ve 499 základních kvadrátech (73,6 %). Celkově bylo do databáze vloženo 4470 hodinovek.

Významným ukazatelem úspěšnosti mapování hnízdního rozšíření ptáků je jistě počet zjištěných druhů v kvadrátech. Průměr na kvadrát v současnosti činí 83 druhů.  V 437 kvadrátech bylo zjištěno více než 75 druhů (64,5 %) a jen v 33 kvadrátech (4,9 %) méně než 25 druhů – nezřídka jde o hraniční kvadráty.

 

Koordinačním pracovištěm je Fakulta životního prostředí ČZU v Praze (Vladimír Bejček, Karel Šťastný), spolupracujícími subjekty pak Česká společnost ornitologická a Agentura ochrany přírody ČR.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (EHP-CZ02-OV -1-027-2015).

Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway (EHP-CZ02-OV -1-027-2015).

Vladimír Bejček, spoluautor tohoto textu, v biologických olypiádách získal dvakrát 6. místo (4. ročník, 1970 a 5. ročník, 1971 a 14. místo v 6. ročníku /1972).