Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Jak jsem se stal biologem

 |  7. 4. 2016
 |  Vesmír 95, 187, 2016/4

Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Na rozdíl od matematiky, fyziky nebo chemie nemůže totiž živý svět snadno popsat pomocí rovnic, předpovídat jeho chování, popř. ho ovládat. Úžasná různorodost na všech jeho úrovních (tisíce různých molekul v obrovských množstvích navzájem interagujících v jediné buňce, biliony buněk v jednom těle, miliony druhů organismů v biosféře…) je mimořádnou výzvou pro celoživotní biologizování, kdy člověk až po mnoha letech získá pocit, že něčemu trochu rozumí. I zde platí, že co se v mládí naučíme, později bohatě využijeme. Stejně jako se rodí děti od malička fascinované prvočísly nebo goniometrickými funkcemi, rodí se i takové, které vědí, že se budou věnovat rozsivkám, vorvaňům nebo prvosenkám. Nevím ale o nikom, kdo by se chtěl od malička stát molekulárním genetikem nebo bioinformatikem. K tomuto typu prozření totiž vede velice dlouhá cesta letitého postupného zasvěcování. Mnoho dětí se v tom správném okamžiku pro nasměrování k životní dráze biologa nesetká s tím správným podnětem nebo člověkem. Pokud má štěstí, setká se s něčím jiným a stane se z něj racionálně a kriticky uvažující jedinec, a je jedno, jestli se věnuje přírodním vědám, technice či umění.

Je nás poměrně dost, kdo od malička nepochopitelně inklinovali k přírodě, kladli si otázky, na které si často museli odpovídat sami, a dalo jim hodně práce se ubránit přesile těch „normálních“. Určitě nejsem sám, kdo ve věku okolo 12 let zažil obrovský iniciační rituál. Díky přírodovědným soutěžím jsme se postupem jednotlivými koly setkávali s čím dál čistší esencí sebe sama vydestilovanou z populace teenagerů. Přirozená zvědavost dětského věku podléhající kritické zkoušce přechodu na druhý stupeň základní školy tak získala obrovskou vzpruhu! Motivaci zažít ten sladký okamžik normálnosti zase další rok, a to třeba opakovaně spolu s malými matematiky, fyziky, chemiky nebo biology. Sám na své kůži jsem si vyzkoušel přírodní výběr té správné party (a vlastně i vědecké disciplíny), kde mi bylo nejlíp. Nakonec zvítězila biologická olympiáda jako cesta prvoplánově k tomu setkat se s kamarády, s nimiž se tak skvěle povídá, a samozřejmě k postupnému zasvěcování do tajů jednotlivých oblastí biologie. Při pohledu zpět jsem hrozně vděčný všem, kteří se nebáli s námi jako rovní s rovnými (alespoň jsme měli ten sladký pocit důležitosti) diskutovat (ano, skutečně diskutovat, ne jen nám něco vnucovat) o makroekologických konceptech, elektrické signalizaci v mozku, centrálním dogmatu molekulární genetiky… Nábožně jsme jim naslouchali, často skoro ničemu nerozuměli, ale měli čím dál utkvělejší pocit, že musíme být součástí fascinujícího společenstva odhalujícího zákony fungování živých soustav a jejich vzájemných vztahů, někteří i v planetárním měřítku. Já sám jsem „ustrnul“ na jednobuněčné úrovni, a to nejenom vědecky, ale i pedagogicky. Dobře si vzpomínám, jak k tomu došlo. Na letním odborném soustředění v Běstvině v Železných horách mne tehdejší přednášející buněčné biologie a fyziologie RNDr. Tomáš Soukup (pro nás prostě Tomáš) poprosil, zda bych ho na chvíli vystřídal v okamžiku, kdy mluvil o tom, jak vzniká v buňce ATP – důvod byl prostý, fyziologický… A já se postupně rozpovídal a mluvil a mluvil, nakonec skončil, ani nevím proč, u toho, jak se sestřihává RNA… – celou dobu mé „přednášky“ stál Tomáš za mnou a posunky ostatním ukazoval, „že tam není“. Mně bylo patnáct a bylo rozhodnuto. Takových „Tomášů“ ale byla řada. Neuvěřitelné je, že tento příběh funguje již celé půlstoletí. Fungují v něm tisíce nadšených altruistů na všech úrovních, bývalí účastníci biologické olympiády (BUBO) se stávají jeho přirozenou součástí a jsou zárukou, že fungovat bude i nadále. To samé platí i pro ostatní olympiády, které jsou nesmírně zajímavým segmentem občanské společnosti, hodné řádného sociologického průzkumu. Při pohledu zvnějšku je nepochopitelné, jak celá mašinerie může tak přirozeně a hladce fungovat, pokud jste uvnitř, je vám jasné, že nemůže díky všem těm úžasným lidem nefungovat.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Jan Černý

Prof. Jan Černý, Dr., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě přednáší buněčnou biologii, imunologii a histologii. Zabývá se zejména dynamikou endozomálního systému s důrazem na antigenní prezentaci, membránovými mikrodoménami a vlivem nízkomolekulárních inhibitorů a sekundárních metabolitů na buněčnou fyziologii. Podílí se na organizaci Mezinárodní biologické olympiády a soutěže EUSO.
Černý Jan

Další články k tématu

Fotosyntetizující živočichovéuzamčeno

Někteří živočichové ve svých tělech hostí autotrofní organismy, jiní jim kradou plastidy nebo si od nich půjčují příslušné geny. Zašel některý...

Záhada třetího chromozomuuzamčeno

Downův syndrom je způsoben změnou v počtu genů, která – přestože jde o geny normální, nepoškozené – působí řadu fyziologických změn ve vývoji,...

Syntetické protilátkyuzamčeno

Protilátky představují pro většinu populace záhadné látky, které pomáhají organismu v boji proti běžným či zákeřným nemocem. To je vlastně pravda....

Jak se mi do života vplížily biologické invazeuzamčeno

V dobách, kdy jsem se účastnil biologické olympiády, se biologické invaze, tedy přesněji řečeno jejich studium, teprve klubaly k životu. Při slově...

Pamětníci třetihorních ostrovůuzamčeno

Blešivci, jejichž hemžení mezi listím nebo pod kameny na dně si asi všiml každý, kdo někdy nahlédl pod hladinu našich potoků, jsou nejen významnou...

Indonéské zprávyuzamčeno

Nedávné rozsáhlé požáry přitáhly pozornost k ekologickým problémům Kalimantanu. Stanislav Lhota však na Borneu působí již mnoho let. Po celou dobu...

Od šuplery ke genomuuzamčeno

Pohled na příbuzenské vztahy organismů se za posledních padesát let zásadně změnil. Přispěly k tomu především genomické studie. Od mé účasti v...

Biologická olympiádauzamčeno

„Biologická olympiáda je předmětová soutěž ve znalostech z přírodopisu a z biologie určená žákům základních a studentům středních škol.“ Tahle...

Talenty z BiO-líhně

Sběr druhotných surovin nebo účast při výsadbě a údržbě zeleně, tak vypadala vstupenka na Biologickou olympiádu v roce 1981. Bioolympionik musel...

Uhrančivá věda

Ředitelé akademických ústavů, vedoucí kateder či děkané, úspěšní podnikatelé, pedagogové a vědci. Mezi těmi všemi lze nalézt Bývalé Účastníky...

Velké ptačí mapování

Potápek černokrkých na území České republiky ubývá, naopak orlů mořských přibývá. Jak se rozšiřují a mizí jednotlivé ptačí druhy, se pravidelně...

Rozkladači, webmasteři ekosystémů

Pod zemským povrchem se skrývá život, z něhož známe jen zlomek. Lesy, do nichž chodíme, byliny, do nichž sedáme na lukách, to vše se rychle mění,...

Mozaika biologického olympionika

Biologická olympiáda zásadně ovlivnila můj život, provází mne doslova od dětství až do dnešních časů. Nabízím pár střípků ze vzpomínek...

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné