Suroviny a přechod k čisté energetice

Uzavření hranic vyvolané pandemií covidu-19, byť neúplné, mělo kromě jiného za následek, že otázka kritických surovin znovu vystoupila do popředí. Problém vůbec není nový. Vyvstal s hledáním alternativ k užívání fosilních paliv.

Paradoxem přechodu k využívání energie slunce a větru a přechodu k elektromobilitě je nárůst spotřeby mnoha surovin. Nejde jen o prvky vzácných zemin potřebné pro magnety elektromotorů a pro generátory větrných elektráren. Jak konstatuje zpráva Mezinárodní agentury pro energii (IEA) z roku 2021, „standardní elektroauto vyžaduje zhruba šestkrát více surovinových vstupů než konvenční auto a větrná elektrárna vyžaduje devítinásobek toho, co plynová“ (obr. 1) [1]. Na ukotvení větrných elektráren významně vzroste i spotřeba cementu a oceli.

Znázornění toků surovin a současných rizik jejich dodávek do devíti vybraných technologií a tří odvětví na základě 25 vybraných surovin. Vysoká poptávka může zvýšit ceny, čímž se průzkum, těžba a rafinace, stejně jako substituce a recyklace stanou komerčně atraktivnější a životaschopnější.Graf: Critical Raw Materials for Strategic Technologies and Sectors in the EU – A Foresight Study, 2020. DOI:10.2873/58081

Z velmi komplikovaného tématu surovin se zaměříme jen na dva výseky technologií: na e-mobilitu a na tzv. „čistou“ energii. Slovo čistá je v uvozovkách záměrně. Musíme je chápat pouze ve vztahu k snižování emisí CO₂, zátěž životního prostředí přesouvá někam jinam.