Od šuplery ke genomu

Pohled na příbuzenské vztahy organismů se za posledních padesát let zásadně změnil. Přispěly k tomu především genomické studie.

Od mé účasti v soutěžích biologické olympiády již uplynula dlouhá doba a svět se mezitím docela změnil. Počet lidí na zeměkouli za toto období vzrostl dvakrát, změnil se i můj život a také obor, ve kterém od té doby pracuji.

Biologické olympiády jsem se účastnil jako student tehdejší střední všeobecně vzdělávací školy. Zájem o biologii v nás neúnavně probouzel učitel přírodopisu. Byl to přísný pedagog a měl jsem u něj kázeňský škraloup. Přistihl mě, jak kouřím na dívčím záchodku (netušil jsem, že zástupce ředitele školy najde tolik nestydatosti, aby na taková místa vkročil). Snad i přání odčinit mravnostní delikt mě motivovalo k účasti v biologické olympiádě.

Úspěšné absolvování těchto soutěží ve mně pochopitelně vyvolalo silnou touhu věnovat se přírodním naukám a zvláště biologii i v dalším životě. Po studiích na Přírodovědecké fakultě UK se mi to vyplnilo ve vrchovaté míře a prošel jsem několik pracovišť, kde jsem se mohl zabývat biologií zvířat. Uvědomuji si, že jsem měl mimořádné štěstí, protože jsem zažil asi poslední období klasické zoologie i následující vzrušující vývoj oboru. Poslední záchvěvy starobylosti oboru se projevovaly zejména v terénní práci. Jezdili jsme na výzkumy všude, kde to tehdy bylo dovoleno – po Čechách a Slovensku, výjimečně do spřátelených balkánských zemí. Při výzkumech jsme si počínali velmi svobodomyslně, k odchytům zvířat ani ke vstupu do rezervací jsme obvykle neměli všechna řádná povolení a o účelech bádání jsme domorodce informovali jen stručným sdělením, že přicházíme z Univerzity Karlovy a Akademie věd. To také zpravidla stačilo. V dnešní době asi bude znít neuvěřitelně, že jsme nebyli vybaveni odpovídajícím školením a chyběly nám i moderní poznatky zabraňující eventuálnímu týrání zvířat ve volných chvílích. Dokonce jsme ani neměli vypracované projekty pokusů. Taková to byla doba.