Krása z říše žížal

Asi 2800 až 2400 let před současností žili na našem území lidé doby, které archeologové říkají halštatská. Tehdy do našich končin přišli Keltové a časem navázali obchodní styky s antickým Středomořím i východními oblastmi Evropy. Lidé této kultury sídlili také u Běchovic, kde archeologové našli mezi jinými i hrob s drobnými zlatými ozdobami, které pravděpodobně rozzářily účes dámy, patřící k tehdejší honoraci.

Téměř 2000 let ležely pod zemským povrchem u středočeské Dubče jemné zuby hřebenů. Svědčí nejen o tom, že lidé té doby dbali na úpravu svého zevnějšku (hřebeny sloužily jak k úpravě vlasů, tak k upevnění a ozdobě vlastních účesů), ale také o péči, kterou předmětům denní potřeby věnovali jejich tvůrci. Povýšili je tím nad pouhý zubatý kus kosti, parohu či dřeva, ze kterých je vyrobili.

Germáni, kteří v době římské (2000 až 1600 let před současností) žili u dnešních středočeských Kolovrat, používali bronzové pinzety. Víme, že v té době šlo o velmi obvyklý předmět denní potřeby, protože podobné pinzety nacházíme jak na zaniklých sídlištích, tak v hrobech z té doby. Jen přesně nevíme, k čemu tehdejší lidé tyto pinzety používali.

V době římské vznikla štítová spona plátovaná stříbrem, do jejíhož středu umělec vložil temně fialovou skleněnou výplň. Ležela téměř 2000 let pod povrchem u středočeské Dubče.

V době měděné (eneolitu, 4900 až 3800 před současností) na místě vykopávek sídlili a pohřbívali své mrtvé lidé tzv. kultury zvoncovitých pohárů. Je to jediná známá kultura, o níž víme, že vyráběla drobné kuželovité kostěné knoflíky s vrtanými dírkami ve tvaru V, které patrně sloužily k našití na oděv. Knoflíky nacházíme výhradně v hrobech té doby.

Mezi impozantní nálezy vykopávek pod místy, nad kterými budou brzy postávat kolony spěchajících motoristů, patří skleněné a jantarové korálky ze starší doby železné a z doby stěhování národů. Zatímco jantar se k nám dostával od Baltského moře, skleněné korálky (na snímku) mohly pocházet ze západní Evropy či Středomoří.