Přirozená obnova po těžbě v praxi

Těžbou v lomech a pískovnách vznikají otevřená, morfologicky zajímavá a živinami chudá stanoviště, postupně obsazovaná běžnými i vzácnými druhy rostlin a živočichů. Pro některé z těchto druhů představují těžbou vznikající plochy jedno z posledních vhodných útočišť v kulturní krajině. Tato stanoviště často po ukončení těžby při následné tradiční zemědělské, lesnické nebo i hydrické rekultivaci zanikají, a to v souladu s plány sanace a rekultivace a v souladu s předem stanovenými podmínkami pro umožnění těžby.

Moderní a dnes už poměrně častý způsob rekultivace, především u kamenolomů, je využití přirozené obnovy. Tímto postupem rozumíme respektování a zachování existujících přírodovědně hodnotných stanovišť, jakými jsou obnažené povrchy, holé skalní stěny nebo suťové kužely, kalová pole, drobné kaluže a terénní nerovnosti. Také u štěrkoven a pískoven, u kterých tzv. mokrou těžbou vzniká vodní plocha, je již poměrně běžnou součástí nově vznikajících rekultivačních plánů tvorba členitých břehů s mělčinami a ponechání přirozenému vývoji.

Využívání přirozené sukcese v rekultivacích je postup naštěstí výhodný jak z pohledu ochrany přírody, tak ekonomicky, a pokud je to možné v rámci vlastnických vztahů a podmínek vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu nebo z pozemků určených k plnění funkce lesa, je to nezřídka zvolená cesta. Spontánně vznikající vegetaci je možné podle potřeby podpořit dosadbou původních druhů, likvidací nepůvodních druhů rostlin a dalšími zásahy. Jedná se potom o tzv. řízenou sukcesi.

Sukcesní mokřad v Plané nad Lužnicí.

Na sukcesi je spolehnutí, ale co pak?

Důležitým praktickým aspektem využívání přirozené sukcese v rekultivacích je následná péče. Rekultivované plochy většinou nejsou schopny plnit produkční funkci v tradičním pojetí. Po tříleté až pětileté rekultivaci, na kterou v případě dobývacího prostoru čerpá těžební firma finance naspořené v průběhu těžby v rekultivačním fondu, vyvstává otázka financování péče o dané území a jeho správcovství. Případy, kdy si majitel pozemku převezme místo svého původního produkčního lesa nebo pole sukcesní plochu s náletem bříz, jsou spíše výjimečné. Šance se zvyšuje, pokud jsou pozemky obecní a obec má zájem na vzniku komunitního nebo rekreačně zajímavého prostoru.

Další, i když kostrbaté možnosti financování péče se otevírají při výskytu zákonem chráněných druhů a vyhlášení přechodně chráněné plochy nebo významného krajinného prvku. Postupem sukcese většinou klesá přírodovědná hodnota stanoviště a bez zásahů se vývoj přirozeně ubírá směrem ke klimaxu, kterým je v našich podmínkách na většině stanovišť les.

Pokud chceme udržet přírodovědnou zajímavost území, je třeba o plochy ponechané sukcesi následně dlouhodobě pečovat, což se mění v nekonečný boj s nálety, zarůstáním, rostlinnými invazemi a zazemňováním tůní.

Ukázky rekultivací s využitím sukcese a jejich další osud

Biomasa pro mulčování v Olšanech.

Rekultivace části kamenolomu Olšany proběhla v letech 2019–2023 a byla výhradně zaměřena na přirozenou obnovu – prořezávky, likvidace invazních druhů, sečení, mulčování travní hmotou s vysokou druhovou diverzitou. V tomto případě se podařila domluva s obcí Olšany a obec souhlasila s odkupem prostoru kamenolomu a s pokračováním následné péče s cílem udržet prostor atraktivní pro lehkou rekreaci.

Ve štěrkopískovně v Plané nad Lužnicí už těžba skončila a pokračuje rekultivace. V původním plánu byla obnova hospodářského lesa. Na základě přírodovědných průzkumů s fantastickými výsledky a po dohodě s majitelem pozemků se podařilo prosadit změnu plánu rekultivace a v území budou ponechány tři plochy mokřadů o celkové ploše skoro 3 ha. Péči o mokřady prozatím zajišťuje těžební společnost.

Pískovna Cep I u Suchdolu nad Lužnicí je známá svoji břehulovou stěnou, tůněmi pro obojživelníky a písčinami pro hmyz. Plocha je stále součástí dobývacího prostoru, těžba se zde s ohledem na charakter ložiska neplánuje a plochy jsou vráceny majiteli. Na údržbě území spolupracuje těžební společnost se správou CHKO Třeboňsko, kam území spadá.

V Tovačově probíhá těžba štěrkopísku z velkých hloubek a vznikají tak jezera, kde dostane šanci na březích a ve vytvořených litorálech přirozená obnova. Významnou plochu zaujme především na výpěrkovištích, tedy v místech, kde dochází k postupné sedimentaci jemných částic z výroby kameniva. V Tovačově má vzniknout 13,5 ha těchto jemnozrnných náplav, kde část plochy budou tvořit suché písčiny a část mělké litorály. Výpěrkoviště je zatím provozně využívané a ještě dlouho bude, takže následná péče po ukončení rekultivace se zatím neřeší.

Úprava břehulové stěny na Cep I.

Dokud se těží…

Jakkoliv to vzhledem k pracovnímu zařazení autorky článku vyzní možná tendenčně, zatím se v praxi ukazuje, že nejjednodušší cestou, jak zajistit management ploch ponechaných sukcesi, je pokračování těžby v lokalitě nebo jejím blízkém okolí. Všechny další možnosti následné údržby jsou lokálně velmi specifické v závislosti na charakteru území, aktivitě místní komunity, vzdálenosti od obydlených oblastí nebo zajímavosti pro státní aparát ochrany přírody.

Jednoduchý a uniformní návod na to, jak zajistit dlouhodobou následnou péči, neexistuje. A je to tak dobře. Co lze však rozhodně doporučit, je postup, kdy se nad touto otázkou nebudeme zamýšlet při ukončení rekultivací, a dokonce ani ne v jejím průběhu, ale ideálně už před jejím započetím, ve fázi příprav.

Navázat kontakt s místní komunitou a poznat její specifické potřeby a možnosti lze třeba v rámci soutěže Quarry Life Award. 

Článek s finanční podporou Heidelberg Materials.