i

Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Obnova populací. Víme jak na to?

 |  8. 1. 2024
 |  Vesmír 103, 24, 2024/1
 |  Téma: Obnova

Ochrana malých ohrožených populací je obzvlášť náročná. Nejen kvůli přírodním podmínkám, ale i kvůli rozdílným pohledům praktiků a teoretiků ohledně nejúčinnější pomoci. S přibývajícím poznáním vzrůstá provázanost ochranářských kroků a snad i jejich efektivita. Nebo ne?

Zaměříme se především na genetickou zátěž spojenou s příbuzenským křížením (inbreedingem), k němuž dochází v malých populacích živočichů. Zjišťujeme totiž, že inbreeding je komplexní fenomén, který není jednoznačně nevýhodný, což může mít významné dopady na ochranářskou praxi.

Jak zachránit druh?

Máme-li v přírodě vymírající druh, měli bychom odstranit důvody jeho ohrožení, aby se mohl zotavit. Pokud jsou ale podmínky nepřívětivé, můžeme se jistit tím, že některé jedince odchytíme a zkusíme je chovat pod lidskou kontrolou (ať už v zoo na druhém konci planety, nebo v bedlivě střeženém chovatelském zařízení v oblasti výskytu). Podle populačních modelů (a zkušeností) by bylo ideální stavět zachraňovanou populaci na minimálním počtu 15 zakladatelských (a ideálně nepříbuzných) jedinců a snažit se je namnožit zhruba na stovku. Pro omezení negativních vlivů křížení v krátkodobém horizontu (roky) by bylo žádoucí mít efektivní velikost populace alespoň 50 členů,1) nicméně pro zachování adaptivního potenciálu se v literatuře uvažuje o minimálně desetinásobném počtu. [4] Od osmdesátých let 20. století zoo-praktici znalí populačních modelů ještě dodávali, že příslušníky ohroženého druhu je třeba nejdříve namnožit, a teprve potom vylepšovat populačně-genetické parametry vědeckým managementem. Řada koordinátorů záchovných programů si této základní poučky bohužel asi není vědoma, když řeší inbreeding u maličkých populací, které bez početně silné základny směřují k vymření i bez něho. Po vytvoření stabilnější populace v lidské péči je dalším krokem pokus o posílení stavů v přírodě z tohoto záložního zdroje. Nebo v případě úplného vymření druhu či populací v přírodě zkusit jejich reintrodukci. Někteří odborníci ještě doplňují, že pro navracení do přírody je důležité neselektovat v chovu určitý fenotypový projev (např. ochočenost), abychom populaci bezděčně nepřipravili o nějaké vlastnosti užitečné v divočině.

Každý bod tohoto „návodu“ může být ztížený mnoha faktory, zásadní je třeba nemožnost získat dostatečný počet jedinců (žádní už nemusí být nebo je do chovů nedostanete kvůli logistice). Rozeberme tři okruhy možných „ale“ – zádrhelů, které se doposud v praxi nebraly příliš v potaz.

První ale: Pozor na druhy, které se staly vyhnanci

Když se podařilo v národním parku Garamba (v Demokratické republice Kongo) zastavit v letech 1985–1995 pytláctví nosorožců Cottonových, a ti se se vzápětí rozmnožili z 15 jedinců na 31, potvrdilo se, že pytláctví bylo opravdu hlavním problémem. Pokud ale počet nosorožců jávských v národním parku Ujung Kulon v nejzápadnější části ostrova Jáva po mnoho dekádách, i při relativně omezeném pytláctví, činí stále jen několik málo desítek jedinců (aktuální odhady hovoří o 50 až 60 kusech, ale může jich být ve skutečnosti méně2)), pak to značí, že něco je špatně s obývaným prostředím nebo že má druh nějaký „vnitřní problém“. Jak názorně zobecnili především ekologové Graham Kerley a Joris Cromsigt, v ochranářské praxi se setkáváme s druhy, které žijí v refugiu, kam byli vytlačeni, kde však nemusí mít optimální podmínky pro přežití. U některých filipínských druhů (např. buvola tamarau, orla opičího, velemyši) vidíme, že žijí v horách, ale často jen proto, že v nížinách lidé zcela zničili jejich přirozené prostředí. Podobně některé vzácné druhy (již zmiňovaný nosorožec jávský nebo kůň Převalského) známe už jen z bažinatých či pouštních prostředí, kteráčlověk nemohl intenzivně využívat. Tyto druhy poznáme podle toho, že v minulosti měly větší areál, neprospívají v refugiu (jejich populace jsou početně nestabilní nebo stagnující), mají morfologické znaky ukazující adaptace na jiný potravní zdroj nebo naopak podle toho, že prospívají mimo refugia. V případě nosorožce jávského se proto nabízí pokus navýšit nosnou kapacitu posledního obývaného území výběrovým kácením některých velkých stromů, aby mohly růst semenáčky a podrost, které představují preferovanou potravu těchto zvířat. Při vracení ohrožených druhů do volné přírody bychom měli nejdříve zhodnotit biologii druhu a jeho biotopověpotravní preference i v minulosti a neměli bychom se bát vyzkoušet, jak by fungovalo vysazení do odlišného prostředí. S kreativnějším přístupem můžeme odhalit, že v prostředí, které vnímáme mylně jako netypické, se „našim chráněncům“ může žít lépe.

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
TÉMA MĚSÍCE: Obnova
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorech

Jakub Vlček

Jan Štefka

Jan Robovský

Další články k tématu

Cena za ochranu přírodyuzamčeno

Chráněné oblasti pomáhají zamezit úbytku přírodní rozmanitosti. Ochrana přírody však nemůže být účinná, pokud ji za svou nepřijmou místní...

Máte svaly?

Svaly rostou, protože při cvičení vznikají mikroskopická poškození, která pak organismus musí opravit. Jistě. Je to ale celý příběh? Co je vlastně...

Jak se země obnovují po válkách

Od počátku války na Ukrajině se objevuje otázka, jakým způsobem bude žádoucí organizovat obnovu infrastruktury i běžného života po rozsáhlé...

Obnova kalamitních plochs podporou

Pro lesníky je v současnosti jedním ze základních úkolů zvyšování odolnosti lesních porostů, potažmo celých lesních ekosystémů vůči vlivům, které...

Přirozená obnova po těžbě v praxis podporou

Těžbou v lomech a pískovnách vznikají otevřená, morfologicky zajímavá a živinami chudá stanoviště, postupně obsazovaná běžnými i vzácnými druhy...

Obnova světa

Říká se, že žijeme v době postfaktické. Přičítá se to vlivu sociálních sítí, které umožňují vytváření bublin, v nichž se pozitivní zpětnou vazbou...

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...