Staletý konflikt stále plane

Madagaskar hoří. Každý rok slíznou plameny skoro polovinu ohromné rozlohy savan a tisíce čtverečních kilometrů původních i druhotných lesů. Oheň je jeden z hlavních důvodů, proč se přebohatá madagaskarská příroda rychle mění v chudá políčka a sterilní pastviny. Je ale také klíčovým nástrojem tantsaha¹⁾, malgašských farmářů a chovatelů dobytka, kteří s jeho pomocí spravují svou zemi.

Noc vysoko v horách Andringitry. Dřevěný domeček se slaměnou stříškou se krčí u třikrát vyššího balvanu. Nebe plné hvězd neruší žádné umělé světlo ani vzdálená záře měst. Na louce hoří oheň. Kolem něj se pohybují nosiči, průvodci, kuchaři – lidé z nedalekých vesnic, kteří si tu přivydělávají péčí o návštěvníky. Zpívají a tančí po celodenní práci (obr. 2). Ze tmy svítí jen oči tmavých postav.

Střih. Ve dnech, kdy píšu tento článek, se tady doma v Čechách koná noc kostelů. V našem vesnickém kostelíku sv. Anny vystoupil pěvecký sbor. Na repertoáru má i několik afrických písní. Sedím v lavici, poslouchám a vzpomínám na Andringitru. I kdyby těch sborových zpěváků byly stovky, i kdyby se jejich hlas nesl Svatým Vítem či samotným vatikánským Svatým Petrem, nevykouzlí tu zvláštní náladu, s níž každý večer čaruje pár madagaskarských venkovanů pozpěvujících a podupávajících kolem ohně. Nepomáhá ani představa tisícileté tradice katolické víry.

Čím to? Rytmický zpěv u nočního ohně kdesi v Africe rozechvívá dávno umlčené struny z časů, kdy druh Homo sapiens snad teprve vznikal. Mocně působí nedozírná noční obloha, černočerná tma, rytmus hudby, ale hlavně – OHEŇ, živel, o němž Malgaši říkají, že „krmí všechny smysly“.

Co Čech, to muzikant. Prý. Určitě ale co Malgaš, to zpěvák a tanečník.Snímek Pavel Hošek

Drobné červené obdélníčky rámují desítky aktivních požárů na východě Madagaskaru, jak je zachytil spektroradiometr MODIS na družici Aqua 21. října 2008. Z hořících míst vychází kouř, směřuje k západu a je dobře odlišitelný od bílé oblačnosti. Rozeznatelný je také pás primárního deštného lesa (tmavě zeleně) i mozaika obdělávané půdy a sekundárních porostů (světle zeleně) dál na východě. Savanová společenstva na západě mají hnědou barvu.Snímek Rebecca Lindsey, MODIS Rapid Response Team, NASA

Ohnivý konflikt

Fascinace ohněm jako by na Madagaskaru byla ještě větší než jinde. Mnozí vnější pozorovatelé hovoří o zemi žhářů a pyromaniaků. Skutečně. Ostrov je neustále v plamenech. Satelitní snímek pořízený v jakémkoli čase a v jakémkoli místě ukáže desítky požárů různého rozsahu (obr. 1). Oheň je na Madagaskaru příčinou staletého konfliktu vládní moci s tantsaha. Je bojem o život nebo alespoň o živobytí. Soupeří se o zdroje a způsob jejich využití.

Na jedné straně stojí široká skupina aktérů, koloniální správci a později politici nezávislého státu a ochranáři, domácí i cizozemští. Věří, že ohně je příliš mnoho a měl by se zastavit nebo alespoň zpomalit. Obviňují ho z mnoha nepěkných věcí – odlesňování, desertifikace, ztráty biodiverzity, degradace půdy či urychlení eroze. V mnohém mají pravdu. K posílení vlastního pohledu na věc využívají své moci včetně zákonů a propagandy. Druhou stranu sporu tvoří tantsaha a jejich stáda. Spoléhají na oheň jako na nástroj krajinného managementu, který jim i jejich rodinám zajišťuje živobytí. Po staletí vzdorují zákonům, zákazům i perzekucím a zakládají požáry.

Oheň ovlivňoval madagaskarskou krajinu i před příchodem člověka. Zhruba před 1500 lety začalo být lidské osídlení ostrova početnější a od té doby jsou požáry častou, stálou, pravidelnou a všudypřítomnou součástí tamní přírody. Přesná plocha zasažená každoročně spalujícím živlem se jen odhaduje, ale podle oficiálních statistik je to 3 000– 30 000 km² neboli 0,5–5 % rozlohy země. Přes 95 % z toho jsou požáry v savaně, na místech, kde se pase dobytek. Z toho lze odhadnout, že ročně plameny sežehnou čtvrtinu až polovinu všech travních společenstev ostrova.