Oheň na Madagaskaru

Madagaskar hoří. Každý rok slíznou plameny skoro polovinu ohromné rozlohy savan a tisíce čtverečních kilometrů původních i druhotných lesů. Oheň je jeden z hlavních důvodů, proč se přebohatá madagaskarská příroda rychle mění v chudá políčka a sterilní pastviny. Je ale také klíčovým nástrojem tantsaha, malgašských farmářů a chovatelů dobytka, kteří s jeho pomocí spravují svou zemi.

Minulý díl pojednával o tom, že oheň je přirozenou součástí madagaskarských savan. Proto může být v lidských rukou i užitečným nástrojem. Jak je tomu ale v deštných lesích, jejichž přirozenou součástí požáry nejsou?

Jak jsem se pokusil vysvětlit v předchozích částech, oheň může být na Madagaskaru dobrým sluhou v savaně, ale špatným pánem v lese. Existuje však výjimka v podobě tapiových lesů, které vytvořily požárové společenstvo. Do něho posléze vstoupili i lidé a propojili s ním svou kulturu.

Zdá se to možná nepravděpodobné, ale lidé na Madagaskaru zakládají i požáry, které ohrožují jezerní a mokřadní biotopy. Co mohou pálením rákosí získat?