Staletý konflikt stále plane
Zdá se to možná nepravděpodobné, ale lidé na Madagaskaru zakládají i požáry, které ohrožují jezerní a mokřadní biotopy. Co mohou pálením rákosí získat?
Jezero Alaotra je docela zvláštní místo. Přestože je jen 2 metry hluboké, je to největší ze všech jezer na ostrově (zhruba 20 000 ha) a v době dešťů se jeho plocha ještě zdvojnásobuje. Obklopují ho rozsáhlé mokřady, v nichž žije několik kriticky ohrožených endemických druhů – lemur rákosový (Hapalemur alaotrensis), osm druhů ptáků, šest druhů ryb či cibetkovitá šelma galidie Durrellova (Salanoia durrelli).1) Okolí Alaotry je ale také domovem víc než půl milionu lidí, kteří se živí hlavně pěstováním rýže a rybolovem. Rýže z Alaotry je jedna z nejlepších na Madagaskaru a tamní rozsáhlá rýžoviště jsou jakousi rýžovnicí ostrova (podle vzoru „obilnice Evropy“).
Velkou část původní rozlohy mokřadů lidé v minulosti přeměnili na rýžoviště.2) Aby tento unikátní biotop nezmizel docela, vznikly roku 1996 první programy na jeho ochranu, v roce 2003 se okolí jezera Alaotry stalo ramsarským mokřadem a ještě o pár let později tu malgašská vláda vyhlásila chráněné území.
Přes veškeré ochranářské úsilí a mnohé zákazy ale vypalování pokračuje v neztenčené míře a ohrožuje biodiverzitu v jezeře i okolních mokřadech. Je překvapivé, že donedávna vlastně nebylo známo, proč se tak děje. Existovaly pouze dohady – vypaluje se prý kvůli rozšiřování zemědělské půdy, kvůli usnadnění přístupu k jezeru pro rybáře nebo jako politický protest.3)
Teprve nedávný zevrubný průzkum odhalil skutečné důvody. Víc než 80 % požárů založí rybáři kvůli sběru hadohlavců druhu Channa maculata. Tato asijská ryba byla na Madagaskar zavlečena v sedmdesátých letech minulého století a dnes obývá většinu jezer na ostrově. V době, kdy pronikla do Alaotry, se stala také hlavní příčinou vyhynutí tlamovce rodu Paratilapia4) i vymizení potápky skořicovohrdlé (Tachybaptus rufolavatus), která byla v okolí Alaotry naposledy spatřena r. 1985.
Hadohlavci jsou schopni dočasně dýchat i vzdušný kyslík (nerozpuštěný ve vodě), a mohou proto přečkat dobu sucha v bahně pod mokřadní nebo příbřežní vegetací. Toho využívají malgaští rybáři. Jakmile v sušší části roku ustoupí voda, vypalují rákosiny a ručně sbírají hadohlavce, kteří jsou pod nimi ukryti. Někdy využívají ohně i k vypálení cesty na místa, na nichž hadohlavci žijí. Je to pravděpodobně jediný známý případ, kdy se k „lovu“ ryb používá oheň.
Ostatní požáry v okolí Alaotry (méně než 20 %) zakládají místní obyvatelé z jiných příčin. Získávají pomocí nich místo pro nové políčko nebo pro „obvyklý“ způsob rybolovu pomocí sítí. Někdy také ohněm vyhánějí z rákosí lemury (H. alaotrensis), které pak loví.
Vypalování mokřadní a jezerní vegetace okolo jezera Alaotra je tedy poměrně nová praktika, která ovšem vychází z tradičního hospodaření tavy (viz 2. díl; Vesmír 100, 686, 2021/11). Jen ho kreativním způsobem používá k jinému účelu – k lovu ryb, které do ekosystému nepatří a vytlačují z něj původní druhy. Není to počínání špatné jednoznačně, ale mnoho negativního v něm skryto je. Ohrožuje vodní ptáky, lemury rákosové, galidie a další živočichy, ba celé unikátní prostředí samo o sobě.
Literatura
[1] Copsey J. A. et al.: Burning tu fish: local explanations for wetland burning in Lac Alaotra, Madagascar. Oryx 43, 1–4, 2009/2: DOI: 10.1017/50030605308000525.
[2] Durbin J. et al.: Investigations into the status of a new taxon of Salanoia (Mammalia: Carnivora: Eupleridae) from the marshes of Lac Alaotra, Madagascar. Systematics and Biodiversity 8, 341–355, 2010/3, DOI: 10.1080/14772001003756751.
[3] Lammers P. L. et al.: Lake Alaotra wetlands: how long can Madagascar’s most important rice and fish production region withstand the anthropogenic pressure? Madagascar Conservation & Development 10, 116–127, 2015/S3, DOI: 10.4314/mcd.v10i3s.4.
[4] Reibelt L. M., Waeber P. O.: Approaching Human Dimensions in Lemur Conservation at Lake Alaotra, Madagascar. In: Burke N.: Primates. IntechOpen, 2018, s. 45–66.
[5] Veron G. et al.: New insights into the systematics of Malagasy mongoose-like carnivorans (Carnivora, Eupleridae, Galidiinae) based on mitochondrial and nuclear DNA sequences. J. Zool. Syst. Evol. Res. 1–15, 2017, DOI: 10.1111/jzs.12168.
[6] Waeber P. O. et al.: Local awareness and perceptions: consequences for conservation of marsh habitat at Lake Alaotra for one of the world’s rarest lemurs. Oryx 52, 677–686, 2017, DOI: 10.1017/S0030605316001198.
Poznámky
1) Ta byla popsána roku 2010 na základě morfologických znaků [2]. Revize čeledi Eupleridae [5], do níž zmíněný druh patří, však o pár let později pomocí mitochondriální i jaderné DNA ukázala, že galidie Durrellova je vlastně jen jakási stanovištní forma galidie hnědoocasé (Salanoia concolor). I tak je to ale vzácný tvor, který si ochranu zaslouží.
2) Dnes zbývá přibližně 23 000 ha mokřadů, což je asi 47 % původní plochy.
3) Využívání ohně a požárů jako politického nástroje je na Madagaskaru běžné. Tento další aspekt madagaskarského žhářství jsem v seriálu dosud nezmínil, ačkoli jde o komplexní problematiku, která by vydala na samostatnou kapitolu, ovšem spíš do politického magazínu než do časopisu popularizujícího přírodní vědy. Zapojení ohně do místní politiky jen potvrzuje jeho hlubokou zakořeněnost v malgašské kultuře, a proto i velmi obtížnou vymýtitelnost této praktiky.
4) Jde o druh nejasného zařazení. Typový exemplář, který je uložen v Americkém přírodovědném muzeu, je bohužel značně poničen a nikdy nebyl taxonomicky zpracován. V literatuře bývá druh zmiňován jako „Paratilapia typus“ nebo „Paratilapia sp. ,fony‘“.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [832,28 kB]
O autorovi
Pavel Hošek
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
