Adam stále nenalezen

Stačilo 150 let a pohled na lidskou evoluci se změnil tak zásadně, že to až bere dech. Ještě před sto lety se děti ve školách učily, že první lidé se na zemi objevili teprve v posledním meziledovém období, tedy zhruba před 100 tisíci lety.¹⁾ Dnes počátky lidského rodu počítáme na miliony let. Kdo někdy odebíral Vesmír, mohl to postupné košatění lidského rodokmenu sledovat takřka v přímém přenosu.

Když v roce 1907 vydal Eduard Štorch první verzi Lovců mamutů, díla, které dodnes patří mezi mistrovské ukázky popularizace vědy, vycházel nejen z vlastních experimentálních zkušeností, ale také z aktuálních poznatků a vědeckých představ platných v jeho době. Příběh postupně doplňoval a rozšiřoval a většina čtenářů zná jeho poslední verzi z roku 1937.

„Jestřáb… mladé!“ řekl hoch. […] Jeho hlas zněl dosti hrubě. Je znát, že se těžce vyjadřuje. Svou řeč doplňoval hodně posunky, jako vůbec tehdy všichni víc mluvili rukama a pošklebky obličeje nežli ústy.²⁾

Člověk diluviální v podání vědecké představy přelomu 19. a 20. století neuměl plánovat, měl obtíže mluvit bez posunků, počítat, přežít. Dnes je naše poznání mnohonásobně hlubší, de facto jsme své předky rehabilitovali. Dokázali jsme jim vrátit lidskost. A dnes podobný zápas vedeme také o „bytí“ našich vzdálených bratranců, neandertálců. Učíme se a poznáváme, že kořeny lidství jsou mnohem hlubší, než jsme se až dosud domnívali.

Začalo to neandertálci

První nálezy kostí jiných druhů člověka pocházejí překvapivě již z první poloviny 19. století. Roku 1829 se nedaleko belgického města Engis podařilo najít části lebky dvou- až tříletého neandertálského dítěte a roku 1848 objevili na Gibraltaru lebku neandertálské ženy. O tom, že kosti patří neandertálcům, však ještě neměl nikdo tušení, a tak nálezy mnoho pozornosti nevzbudily. Teprve klasický nález z roku 1856 v německém údolí Neanderthal vyvolal obsáhlou a někdy i ne zcela korektní diskusi, která souvisela s celkovou změnou přírodních věd té doby vrcholící v roce 1859 publikací Darwinovy evoluční teorie. Diskuse o postavení neandertálců se pak opakovaně vracely, nejdříve byl na počátku 20. století uznán za samostatný druh a dostal velmi přiléhavé jméno Homo primigenius (ozvěny těchto debat můžeme sledovat i u nás, Vesmír 36, 195, 1907/13), ale následně byl po většinu 20. století přiřazen jako náš poddruh Homo sapiens neanderthalensis. Teprve v posledních několika desetiletích jsme se vrátili k původnímu chápání neandertálců jako samostatného a svébytného druhu (Vesmír 76, 563, 1997/10).

Nálezů neandertálců z našeho území není mnoho. Pocházejí ze tří jeskynních sídlišť na Moravě (Šipky, Švédova stolu a Kůlny) a ze dvou lokalit na Slovensku. Čechy zatím nevydaly nález žádný. Ze všech nejdůležitější a také nejstarší je nález z roku 1926 ze slovenské obce Gánovce. Jde o výlitek lebeční dutiny spolu s malou částí lebky a později nalezený otisk lýtkové kosti. Stáří nálezu je okolo 100 tisíc let, pocházejí tedy z počátku posledního glaciálu (Vesmír 74, 615, 1995/11).