Vlci a jejich domestikace, toť otázka

Populace vlka obecného (Canis lupus) se vyskytují na celé severní polokouli nejméně 300 tisíc let, byť stáří prvních nálezů vlků dosahuje až 800 tisíc let. Jejich obrovské geografické rozšíření a plastická schopnost přizpůsobit se dramatickým změnám přírodních podmínek a migrovat na dlouhé vzdálenosti s největší pravděpodobností přispěla k tomu, že na rozdíl od dalších vrcholových predátorů nevyhynuli během velkým změn v závěru pleistocénu.

Výsledky analýzy genomu současných vlků a psů nám naznačují, že jsou potomky jedné společné pleistocenní populace, která žila ještě před 20 tisíci lety. K čemu přesně před 40 až 20 tisíci lety došlo a proč jsou publikace a názory týkající se domestikace psa až tolik protichůdné?

Šelmy jako medvědi, lvi, vlci, rosomáci a lišky patří vedle stádních býložravců, mamutů, koní a sobů k typickým lovným druhům na většině středoevropských lokalit datovaných do období gravettienu (30 000–20 000 let). Hlavním důvodem k lovu byla patrně jejich kvalitní kožešina a zuby, nemůžeme ale vyloučit ani ochranu obydlí a sídliště, částečné omezení konkurence v lovu nebo jiné, pro člověka sociálně významné činnosti, jako je hledání prestiže, společenského uznání a rituální aktivity (obr. 1). Některé kosti šelem nesou stopy po lámání a zářezech kamennými nástroji, což naznačuje, že jejich maso mohlo být konzumováno například v období hladu. Mohou také dokládat rituální manipulaci s tělem zvířete, během níž byly z kostí odstraněny měkké tkáně. Z hlediska symboliky je dále zajímavé, že co do počtu člověkem ulovených jedinců šelmy často převyšují býložravce. Ve skalním a přenosném umění (rytiny, malby, figurky) je ale situace naprosto opačná, zobrazení vlků a lišek je dokonce ojedinělé.

Lebka mladého muže nalezeného v trojhrobu během výzkumu Bohuslava Klímy a Jiřího Svobody v Dolních Věstonicích II v roce 1986 (viz rovněž Vesmír 85, 164, 2006/3). Kost čelní a část kostí temenních jsou pokryté červenou krustou barviva s proděravělými zuby vlků a lišek, které pravděpodobně sloužily jako ozdoby oděvu nebo jeho součástí.Snímek Martin Frouz

Od poloviny 19. století přitahují nálezy vlků v moravském gravettienu pozornost badatelů. Jen málo živočišných druhů je na našich lokalitách zastoupeno kompletními jedinci nebo dokonce jejich větším počtem (obr. 2), a zároveň izolovanými nálezy částečně skloubených nebo již náhodně rozptýlených kostí a zubů tak jako u člověka.