Sesuvy a společnost

Lidé měli od nepaměti potřebu zaznamenávat si zajímavé a mimořádné události, kterých byli svědky. Tím spíše byly evidovány takové jevy, které měly přímý vliv na jejich životy nebo u nichž byl takový vliv předpokládán. K nim bezpochyby patří přírodní hrozby.

Z nejstarších je zvláště působivý Pliniův popis erupce Vesuvu v roce 79 n. l., známá jsou však také pozorování počasí, u kterého se již v minulosti předpokládal dopad na zdraví člověka. V českých zemích prováděl taková pozorování například Johan Carl Rost v Zákupech v letech 1719–1720, Josef Stepling v Praze (1752) nebo František Alois Mag z Maggu v Telči (1771–1775) [2]. Práce těchto jednotlivců byly doplněny prvními vyobrazeními, záznamy z kronik, později i novinovými zprávami, fotografiemi či vlastivědnými pracemi.

Na rozdíl od ostatních přírodních hrozeb, které ovlivňovaly život společnosti, zejména zemětřesení, povodní, bouřek, krupobití nebo sucha, není v historických pramenech o sesuvech zachováno takové množství záznamů. Sesuvy jsou totiž prostorově výrazně omezený fenomén. Zatímco extrémní deště nebo sucha postihují relativně větší území, a tím stoupá šance, že budou zaznamenány, sesuvy mají spíše lokální rozsah a unikají často pozornosti. Také v případě sesuvů s vážnými dopady jde nezřídka o přírodní pohromu druhého sledu, která se objevuje po vydatných srážkách (to platí zejména v Česku) či zemětřesení.

Může se proto nabízet otázka, proč jsou informace o sesuvech zaznamenaných v dokumentárních pramenech důležité. Jejich značnou výhodou je, že často obsahují časový údaj, který sesouvání, tedy proces vyznačující se poměrně rychlým pohybem podél zřetelné smykové plochy, umožňuje přiřadit k existujícím řadám chodu počasí. Sledovat tak můžeme, jak se případná extremita počasí, vázaná na klimatické výkyvy, může projevit v sesuvné aktivitě. Zvláště pro posledních několik století platí, že počet sesuvů, které jsou datovány dokumentárními prameny, může být několikanásobně vyšší než počet sesuvů datovaných pomocí nepřímých přírodních (tzv. proxy) dat. Dokumentární záznamy také mnohdy obsahují informaci o přesné lokaci sesuvu, což je významné zejména v místech, kde relikty sesuvu mohly být zastřeny další lidskou aktivitou [3]. V četných záznamech o sesouvání je uvedeno, zda došlo k postižení majetku, jaká byla případná nápravná opatření a jak byla úspěšná. Tyto informace dnes nabývají tím většího významu, čím se strategie zmírňování rizika přírodních pohrom posouvají ke společenským aspektům problému (např. vhodnost lidských aktivit v území, způsoby ochrany populace a staveb).

Plán sesuvu z ledna 1770 východně od vsi Veselí při Kozím vrchu zhotovený pravděpodobně saským armádním důstojníkem.Deutsche Fotothek, ev. č. df_dk_001236

Použitelnost zdrojů

Dokumentární prameny lze charakterizovat jako veškeré písemné a obrazové zdroje vytvořené člověkem, bez ohledu na to, zda jsou uloženy v archivech, nebo zda jde o informace zachycující sesuvnou událost přímo, či nepřímo (tzv. dokumentární proxy). Zatímco v minulosti byly nejčastěji využívány kroniky a tisk, v současnosti lze sledovat rozšíření spektra pramenů, i když jejich dostupnost a vhodnost je regionálně značně rozdílná.