Prevence sesuvů v právu

Právo reguluje lidské chování. Má ochraňovat sdílené a ceněné hodnoty, jimiž jsou lidský život a zdraví, majetek, životní prostředí a další. Právní regulace se například snaží bránit takové výstavbě, kterou by mohly ohrozit nebezpečné geologické jevy, jako jsou sesuvy a řícení skal. Někdy se však zdá, že se nás právo pokouší chránit před vlastní hloupostí.

Zákony nemohou zabránit geologickým procesům, avšak cílí na to, aby se v územích, která jsou náchylná k nebezpečným geologickým jevům, neprováděly činnosti, jež zvyšují pravděpodobnost sesouvání či řícení skal, mohou ho aktivovat nebo zhorší případné škody. Svahové deformace často vznikají vlivem lidského působení, například stavbou komunikace do zářezu sesuvného svahu. Bezprostředním spouštěčem bývá extrémní počasí – např. přívalový nebo dlouhodobý déšť. Proto právo při územním plánování, povolování a posuzování vlivů na životní prostředí brání realizaci staveb v rizikových místech.

Územní plánování a posuzování vlivů na životní prostředí jsou komplexní procesy. Formují žádoucí podobu území a ladí různé zájmy jeho budoucího využití. Měly by snížit negativní vlivy chystaných záměrů na životní prostředí a všechny jeho složky a zabránit činnostem, které by měly na danou lokalitu výrazně negativní dopad. Tyto procesy posuzují řadu různých zájmů a hodnot, v nichž jsou geologické jevy pochopitelně pouze jedním z mnoha kritérií. Figurují zde jako „rizikové geofaktory“, které slovy stavebního zákona představují „limity využití území“, tj. důvody omezující jeho možné využití. To však nic nemění na tom, že nejúčinnější prevencí škod způsobených sesuvy je vyhnout se při lidských aktivitách, zejména stavebních, sesuvnému území. Z toho do určité míry vychází i právní úprava.