Pak jsem vyspinkal pokojíčku

Patrně v každém rodiči vyvolávají jazykové výtvory jeho dítěte alespoň občas pousmání. Někdy se ptáme, kde na to ty děti přišly. Tak jako třeba Julie (2 roky, 11 měsíců) a její věta Pak jsem vyspinkal pokojíčku. Z lingvistického a psychologického hlediska je vývoj prvního jazyka každého dítěte bohatou oblastí k výzkumu.

Můžeme si klást například otázky, v jakém pořadí si dítě osvojuje různé jazykové prostředky a čím je toto pořadí ovlivněno. Můžeme se ptát, jestli dítě spíše jen v různých kontextech opakuje to, co slyší od dospělých, nebo si naopak brzy osvojuje pravidelnosti jazyka a samo vytváří nové struktury – případně kdy se tak děje a jak to poznáme. Jiné otázky mohou směřovat na porovnání různých jazyků mezi sebou – jak se jejich osvojování liší nebo naopak podobá, jestli v některých jazycích děti začínají mluvit dříve či naopak později a proč, nebo třeba nakolik se liší způsob, jak v různých jazycích mluví rodiče na své malé děti.

V lingvistickém výzkumu bývá vhodné rozlišovat mezi jazykovou produkcí a jazykovým porozuměním. Pokud jste se například učili nějaký cizí jazyk, pravděpodobně jste si všimli, že úroveň vašeho porozumění se alespoň v některých fázích studia zásadně lišila od úrovně vaší produkce. Podle toho, jestli se rozhodneme zkoumat první, nebo druhé, musíme uvážlivě zvolit metodu výzkumu.

Adam, Eve a Sarah

Výzkum dětského jazyka se dlouho věnoval především produkci a počátky tohoto zkoumání byly spjaty zejména s rodičovskými či badatelskými deníky. V deníku si badatel (obvykle zároveň rodič zkoumaného dítěte) na základě vlastní pozornosti zapisoval, co sledované dítě říká. I dnes má tato metoda v některých oblastech svoje místo, skutečně systematický výzkum osvojování jazyka však začal díky technologickému rozvoji v šedesátých letech prvními audionahrávkami. Badatelé začali dětské projevy v pravidelných intervalech nahrávat a na základě odborných přepisů vytvářet longitudinální databáze neboli korpusy. Některé děti, zúčastněné v těchto prvotních nahráváních, se staly v oboru zcela legendárními, jako například trojice Adam, Eve a Sarah. Na základě analýzy řeči těchto tří dětí Američan Roger Brown¹⁾ v roce 1973 poprvé systematicky popsal průběh osvojování 14 základních anglických gramatických morfémů (např. plurálového -s, průběhového -ing ap.). V roce 1985 byla zveřejněna první verze systému CHILDES (Child Language Data Exchange System;), v jehož rámci autoři Brian MacWhinney a Catherine Snow²⁾ poskytli nejen prostor pro ukládání získaných dat (určených k sdílení se širokou akademickou obcí), ale i kódovací systém pro přepis a další nástroje. CHILDES, sídlící spolu se svým tvůrcem MacWhinneym na Carnegie Mellon University, je dnes velice slavný a sdružuje vedle sebe data o jazykovém vývoji dětí asi v 40 jazycích světa. Objemově tu ještě i dnes značně převládá angličtina a menší jazyky přibývají spíše pomalu. Tvorba takového korpusu spontánních projevů je totiž časově velmi náročná. Jednak musíme čekat rok, dva i více, než zachytíme žádané vývojové období, jednak je třeba nahrávky pro následnou analýzu přepsat. A přepis trvá ze všeho nejdéle.

Viktor, Aneta a Klára

Na porozumění jazyku se zaměřuje o něco mladší metoda (či spíš skupina metod), a to je experimentální zkoumání v laboratoři. Tato metoda je časově méně náročná a má i jiné podstatné výhody. V laboratoři je možné pečlivě připravit například obrázkové podněty anebo promyšleně formulované otázky a za kontrolovaných podmínek tak zkoumat dětské porozumění jazykovým jevům, které třeba v jejich produkci ještě nejsou zaznamenané.