Když se pletou psi a osli

Představte si, že někomu něco vyprávíte a on se tváří, že to, co říkáte, vůbec nedává smysl. A vy nechápete proč. Nebo se chcete zeptat, kde máte hodinky. Ale přes veškerou snahu to slovo nemůžete vyslovit. Přitom jako byste ho měli před sebou, a to vás vážně štve. Potkáte na ulici známé a oni vám začnou něco vyprávět. A vy vůbec nerozumíte, co říkají. Kývete a příště se s nimi radši do řeči dávat nebudete. I takové mohou být prožitky lidí trpících poruchou jazyka – afázií.

Afázie vzniká v důsledku poškození mozkové tkáně v oblastech podílejících se na fungování jazyka. Nejčastěji ji způsobuje cévní mozková příhoda, ale může se objevit po úrazu hlavy, při nádorech, zánětlivých onemocněních mozku nebo v důsledku některých typů demence. Zkoumání jazyka v afázii je důležitou výzkumnou oblastí lingvistiky, protože pomáhá zlepšovat kvalitu života zasažených osob a zároveň formovat naše představy o fungování jazyka.

Afázie se projevuje narušením jazykových schopností na různých rovinách a v různých modalitách. To znamená, že se problémy mohou týkat mluveného i psaného jazyka a produkce i porozumění. Narušené může být rozpoznávání nebo správný výběr hlásek (či písmen), sémantika (význam slov) i gramatika (skloňování a časování, vazby pádů, vyjadřování shody). Naopak pragmatika, tedy jakým způsobem používáme jazyk v interakci, „jak se dělá komunikace“, je obvykle zachována. A tak i pacienti, jejichž jazykový inventář je omezený na dvě tři slova či pouze nesmyslné řetězení slabik, se dokážou s dostatečně citlivým komunikačním partnerem poměrně dobře domluvit. Pro afázii je také typické, že různé dimenze a komponenty jazyka jsou narušeny v různé míře. Podle toho se pak dělí na podtypy vymezené výrazným narušením některé z jazykových funkcí, například namáhavou řečí omezenou na jednoslovné výpovědi při relativně zachovaném porozumění.