Biologicky rozložitelné plasty a bioplasty

Biopolymer, bioplast, biodegradabilní plast. Předpona „bio“ je dnes v módě a nějak automaticky se předpokládá, že materiál s tímto označením je příznivější k životnímu prostředí. Je ale skutečně bioplast více „eko“ než klasický plast? Navíc ne všechny bioplasty jsou biologicky rozložitelné. Naopak některé plasty z ropy mohou být degradovány činností mikroorganismů. Čím to je? Bioplasty versus petrochemické plasty – jak se liší a v čem jsou si podobné? Poznáme nva první pohled výrobek z bioplastu? Nejen to má zodpovědět následující příspěek.

Od plastů až k bioplastům S vývojem lidské společnosti je úzce spjat i vývoj požadavků na technické výrobky a strojní zařízení, které společnost pro svůj život nezbytně potřebuje. Jedná se např. o požadavky na nízkou hmotnost, odolnost proti korozi, vysokou životnost a spolehlivost, ekonomicky a ekologicky přijatelnou technologii výroby, ale také o povrchové a estetické vlastnosti. To všechno plastové výrobky splňují a díky své různorodosti se staly plasty klíčovými materiály umožňujícími inovace v řadě průmyslových odvětví. Moderní život je tedy dnes neodmyslitelně spojen se syntetickými (člověkem vyrobenými) polymery a plastovými výrobky. Jaký je rozdíl mezi polymerem a plastem? Polymer je makromolekulární látka s opakující se konstituční jednotkou, která tvoří základ plastového výrobku. Plast je pak směs polymeru a různých aditiv (stabilizátory, barviva, plniva, maziva atd.). Aditiva mnohdy propůjčují plastovému výrobku požadované vlastnosti a zajišťují potřebnou funkci. Konvenční plasty se připravují z fosilních zdrojů, tedy z ropy, a je jich celá řada (např. HDPE, LDPE, PP, PS, PVC, PET, PU, viz pozn. 1 na s. 685). V poslední době se však intenzivně vyvíjejí a vyrábějí tzv. bioplasty, kterých v současnosti existují stovky druhů, např. polylaktid neboli kyselina polymléčná (PLA), polyhydroxyalkanoáty (PHA) aj. Jak se liší bioplasty od konvenčních plastů?

Termín „bio“ – zrozen či ztracen v přírodě

Předpona bio- vychází z řeckého βίος [bios] – život. V případě polymerů tak předpona bio- odkazuje buďto na přírodní původ materiálu, anebo na jeho zánik či degradaci způsobované živými mikroorganismy. V přírodě utvářejí samovolné biochemické procesy tzv. biopolymery, což jsou makromolekuly (polymery) v daných organismech. Biopolymerem jsou polysacharidy (jako je škrob, celulóza či lignin), dále pak DNA, RNA, tedy nukleové kyseliny tvořené polynukleotidovým řetězcem, a také proteiny (bílkoviny), jejichž polymerní struktura je na bázi polyaminokyselin. Bez těchto polymerů by nebyl život. Avšak v dnešní době člověk syntetizuje pro své potřeby jiné typy polymerů, ze kterých připravuje plasty.