Aktuální číslo:

Autofagie – buněčná uklízečka

| 8. 12. 2016

| Vesmír 95, 696, 2016/12

Schopnost likvidovat a recyklovat nepotřebný nebo poškozený materiál je pro buňky stejně důležitá jako pro město, továrnu či domácnost. A v období nedostatku se buňka nepotřebného harampádí zbavuje obzvlášť efektivně. Detailní pochopení autofagie nám sice nezajistí nesmrtelnost, ale může pomoci oddálit stárnutí.

Přestože se pro letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu očekávalo jiné téma a jiný laureát (Technologie CRISPR/Cas9 pro editování genetické informace),¹⁾ výsledek hlasování švédských akademiků nakonec můžeme vnímat jako absolutně bezrozporný a zasloužený.

Oceněn byl totiž Jošinori Ósumi (*1945) z Tokijské univerzity za klíčové objevy umožňující pochopení molekulárních mechanismů autofagie, důležitého buněčně-biologického děje, který má přímý vztah k mnoha lidským patologiím a do jehož modulace se vkládají velké naděje pro možné terapeutické intervence, týkající se stárnutí, imunity, neurodegenerativních poruch nebo nádorů.²⁾

Spolu s Ósumim by si ocenění zasloužil i jeden z otců buněčné biologie, belgický buněčný biolog a biochemik Christian de Duve, který už jednu Nobelovu cenu získal – v roce 1974 za objevy vnitřního funkčního uspořádání buňky. V roce 1962 přišel s konceptem buněčného samopožírání a s výstižným termínem autofagie (spolu s termíny lysozom, endocytóza nebo fagocytóza). Christian de Duve bohužel zemřel v roce 2013 a Nobelův výbor neoceňuje vědecké zásluhy in memoriam.

Nyní vidíte 14 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup

Jsem návštěvník

Chci si přečíst celé číslo

Přihlásit →

Odemknout článek (33 Kč) →

Odemknout číslo 2016/12 (84 Kč) →

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →

TÉMA MĚSÍCE: Nesmrtelnost

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie

RUBRIKA: Hlavní články

O autorovi

Jan Černý

Prof. Jan Černý, Dr., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě přednáší buněčnou biologii, imunologii a histologii. Zabývá se zejména dynamikou endozomálního systému s důrazem na antigenní prezentaci, membránovými mikrodoménami a vlivem nízkomolekulárních inhibitorů a sekundárních metabolitů na buněčnou fyziologii. Podílí se na organizaci Mezinárodní biologické olympiády a soutěže EUSO.

články autora

Další články k tématu

Žijte dost dlouho na to, abyste žili navěky

Jan Marek

V tištěné verzi Vesmíru jsme se mohli dočíst o nesmrtelnosti jednotlivých buněk nebo jednoduchých organismů. Pro nás je ale, čistě prakticky,...

Enzym buněčné nesmrtelnosti

František Houdek

Proč většina buněk řádně stárne, ale některé – pohlavní, kmenové, ale i určité nádorové – jsou „nesmrtelné“? Objevy, které vedly k poznání telomer...

Syndrom Makropulos 2016

František Houdek

Co všechno s sebou přinese výrazné prodloužení lidského věku? Má vůbec smysl o ně usilovat?

Přátelštější k lidem s demencí

Eva Bobůrková

Touha po životě věčném provází lidstvo od nepaměti. Jak se vyrovnáváme s vlastní smrtelností, nejen o tom hovoříme s Ivou Holmerovou,...

O (ne)smrtelnosti nejmenších

Josef Lhotský

Definice života, smrti a nesmrtelnosti trápily a trápí biology stejně jako filosofy. Zánik prokaryotické buňky a smrt mnohobuněčného organismu se z...

Život ve zmrzlém stavu

Josef Elster, Daniela Gaiduschová

V teplotách hluboko pod bodem mrazu nemusí život nutně končit, může být jen pozastaven. Přesněji řečeno, veškerá metabolická aktivita buněk ustává....