Přátelštější k lidem s demencí

Je těžké pro člověka smířit se s vlastní smrtelností? Jaká je vaše zkušenost? — Ano, jsme vlastně jedinými tvory, kteří vědí o své smrtelnosti, jak tvrdí někteří filosofové. Někdy si ale říkám, že to platí jen do určité míry. O smrtelnosti člověka víme, ale tu svou vlastní smrtelnost si po většinu času svého života spíše nepřipouštíme, nezabýváme se jí. Nechceme slyšet o těžkých nemocech, o stáří, umírání.

Při své práci se setkávám s mnoha velmi rozumnými a duševně svěžími lidmi, kteří trpí nějakým závažným tělesným onemocněním, jež je do značné míry omezuje a zkracuje jim život. Mnozí z nich se s touto skutečností vyrovnají lépe, mnozí hůře, zpravidla o tom nechtějí zprvu příliš mluvit, ale to neznamená, že o celé situaci nevědí. Ale i když hovořit chtějí, což je velmi důležité, mnohdy nemohou, protože ostatní k tomu nejsou příliš ochotni, a to mám na mysli jak jejich blízké, tak i profesionály. Co se týče těch druhých, měli by se v tomto ohledu učit jak během pregraduální, tak postgraduální přípravy lékařů i ostatních zdravotnických pracovníků. Škoda že se této problematice nevěnuje dosud taková pozornost, jakou by si zasluhovala.