Nesmrtelná žena

Jen v mrazicích boxech soukromé americké neziskové organizace ATCC (American Type Culture Collection) uchovávají téměř 4000 lidských buněčných linií. Ke každé z nich stručnou informaci o „dárci“ a podmínkách uložení, bezpečném nakládání, způsobu zacházení a mnoha dalších důležitých údajích. Pod označením B-3 tu najdete buňky oční čočky ani ne ročního kojence, který v útlém věku podstoupil léčbu závažného očního onemocnění – retinopatie nedonošených dětí. Označení SCC-15 mají buňky rakoviny dlaždicových buněk jazyka asi 55letého muže. Od roku 1977 tu mají i rakovinu prostaty 50letého bělocha, skrytou pod názvem LNCaP. Buňky tu na tkáňových destičkách „žijí“ zmrazeny na teplotu minus 80 °C, lidé, kteří je kdysi měli v těle, už jsou mnohdy desítky let po smrti.

Když šla 29. ledna 1951 třicetiletá černoška Henrietta Lacksová do nemocnice Johnse Hopkinse v americkém Baltimoru, bylo to tři měsíce po porodu jejího pátého dítěte. Nikdy dříve však neměla potíže, jaké zažívala nyní. Bolelo ji břicho a krvácela z pochvy. Lékař Howard W. Jones při vyšetření spatřil rakovinné bujení na děložním čípku a provedl biopsii. Bez Henriettina souhlasu (což v té době nebylo nic neobvyklého) odebral jeden vzorek nádoru a pro kontrolu i vzorek neporušené tkáně z blízkého okolí a odeslal je specialistovi na rakovinu, Georgi Ottu Geyovi. Diagnóza zněla: zhoubný epidermoidní karcinom děložního čípku a Henriettě předepsali ozařování.

Henrietta se s diagnózou ani nesvěřila despotickému manželovi a už 8. srpna 1951 musela do nemocnice Johnse Hopkinse znovu. Bolesti břicha se zhoršovaly, proto ji lékaři přijali na lůžkové oddělení, na němž o dva měsíce později zemřela. Pitva ukázala, že mimořádně zhoubný a rychle rostoucí nádor metastázoval takřka do celého těla. Vypadalo to, jako by byly orgány pokryty perlami.