Hraniční opevnění
| 3. 11. 2016Po osmdesáti letech Česko opět buduje hraniční opevnění. Tentokrát není důvodem strach z vojáků, ale z lesa severoněmeckých větrných elektráren, které naplno útočí vždy, když se do jejich šedobílých listů opře vítr.
Síla je to nezanedbatelná. Ke konci roku 2015 měli Němci ve větrných elektrárnách instalovaný výkon odpovídající více než 21 Temelínům (celkem 44,9 gigawattu instalovaného výkonu, z něhož 41,7 gigawattu připadá na pevninské elektrárny a 3,3 gigawattu na elektrárny šelfového moře).1) Dalších 39,6 gigawattu byli západní sousedé schopni vyrobit ve zhruba milionu solárních zařízení,2) jejichž instalovaný výkon odpovídá téměř 19 Temelínům.
Když se sítě rozvlní
Zmíněné množství energie vzniká v době přebytku náhle, což je značný problém. V místě výroby totiž nemá náš západní soused pro energii dostatečný odbyt a musí ji dopravit do průmyslových oblastí na jihu a do Rakouska, s nímž má o odběru dohodu. V cestě je však 800 km vedení s nedostatečnou kapacitou, jež vzniklý přebytek není schopno efektivně přenést. Elektřina pak hledá únik místem, kde jí přenosová soustava klade nejmenší odpor. Chová se tak vlastně jako voda nalitá do děravé nádoby; opouští hranice Německa a do cílových oblastí v Rakousku a na jihu Německa putuje oklikou přes polské, české, někdy i slovenské a maďarské území.