Inteligentní bydlení pro schizofreniky
| 7. 1. 2016Inteligentní domy a byty reagují na potřeby uživatele, zvyšují komfort, bezpečí, snižují spotřebu energie… Ale mohou také pomoci zlepšit kvalitu života osob se specifickými potřebami a podporovat jejich samostatnost. Týká se to například lidí trpících schizofrenií.
Pod pojmem schizofrenie se mnohým lidem vybaví rozdvojená osobnost typu dr. Jekylla a Mr. Hyda. Ve skutečnosti se však jedná o psychotické onemocnění, při kterém nedochází k rozdvojení osobnosti, ale k tzv. rozštěpu osobnosti. Ten se projeví nedostatkem jednoty mezi myšlením a emocemi. Nejnovější pohled nahlíží schizofrenii jako poruchu zpracování informací, která vede ke ztrátě kontaktu s realitou. Trpí jí přibližně jedno procento populace. Rozlišujeme více druhů schizofrenie (paranoidní, hebefrenní, katatonní, simplexní), pro každou z nich je typická jiná doba nástupu, specifické příznaky i prognóza.
Onemocnění má ve většině případů epizodický průběh. Období částečného nebo úplného vymizení příznaků (remise) se střídají s obdobím zhoršení (relaps). Uváděná pravděpodobnost toho, že po stabilizaci stavu dojde k zhoršení, případně znovuobjevení příznaku, je 40 procent u lidí, kteří jsou v běžné péči, a až 75 procent, pokud dojde k vysazení medikace.
Včasné varování
Relaps představuje pro nemocného významnou zátěž ve fyzické i psychické oblasti života. Pokud se zhoršení dostaví po delším období stabilizace, pacienti ztrácejí naději a optimismus ohledně své budoucnosti, může to mít negativní vliv na ochotu se léčit. Relaps také vede k hospitalizaci a k zneschopnění pacienta, což pro jeho rodinu představuje psychickou i finanční zátěž. Ukazuje se, že se relapsy odrážejí také na patofyziologických procesech centrální nervové soustavy.
Nástupu relapsu předchází tzv. časné varovné příznaky, patří sem například halucinace, podezřívavost, změny v spánkovém režimu, pociťovaná úzkost, kognitivní nevýkonnost, hněv nebo deprese. Jako obecnější varovný příznak bychom mohli považovat i tzv. idiosynkratické chování (výstřední a dezorganizované). To se může u každého pacienta projevovat rozdílně, z čehož vyplývá často zmiňovaná potřeba identifikace individuálních znaků relapsu pro každého pacienta. Pokud by se klient nebo jeho rodina naučili tyto příznaky rozpoznávat, mohla by být zahájena včasná intervence, která by nástupu relapsu mohla zabránit.