Hlas předpoví nemoc

Spát v jedné posteli s člověkem, který trpí poruchou chování v REM fázi spánku, je o život. Sny plné neznámých útočníků ohrožují postižené i jejich blízké. Nemocní totiž ve snové fázi spánku nemají pohybový aparát zablokovaný, jak je to běžné u zdravých osob. Namísto toho údery pěstí či kopy nejen prožívají, ale i fyzicky vykonávají. Výsledkem jsou několikanásobně zlomená žebra partnerů, vyražené zuby, dokonce i zlomená spodina lebeční a proražená lebka. Takových lidí je u nás v současnosti 50 tisíc (více o nemoci: Vesmír 93, 201, 2014/4).

To, co na začátku vypadá jako pouhá obtíž při spánku, se během několika let v drtivé většině případů změní v těžké neurologické onemocnění. Do pěti let od prvních příznaků se u třetiny takto postižených rozvine mnohem závažnější Parkinsonova nemoc. Po deseti letech jí trpí už 76 procent a po čtrnácti letech od prvního pozorování spánkových poruch dokonce plných 91 procent pacientů.[1]

Zatím je tento vývoj nezvratný, protože neexistuje lék, který by postup nemoci dokázal zastavit. Málo víme o příčinách vzniku Parkinsonovy nemoci. Dokážeme jen mírnit příznaky. Až ale budeme umět nemoc vyléčit, bude velmi důležité začít s terapií včas. Když totiž pacienti přicházejí s prvními příznaky v podobě poruch hybnosti, mívají už nenávratně zničeno značné množství příslušných mozkových buněk. I kdyby již byla léčba dostupná, bylo by na ni v takovém okamžiku pozdě. Proto vědci na celém světě už dnes věnují velkou pozornost hledání prvních příznaků. Potíž je v tom, že dnešní metody spolehlivého rozpoznání Parkinsonovy nemoci jsou většinou založeny na analýze klasických pohybových projevů nemoci, jako jsou: pohybová chudost (neschopnost postiženého udělat běžně dlouhý krok, pomalé pohyby, pomalý start pohybu), klidový třes končetin, zvýšená ztuhlost svalů a změněná řeč.

Diagnostikovat dnes Parkinsonovu nemoc před objevením těchto příznaků nelze, snad s výjimkou jednofotonové emisní tomografie. Vzhledem k tomu, že se v ní pracuje s radioaktivním izotopem, který se váže na buňky produkující dopamin, nelze metodu využívat plošně k vyhledávání počínající Parkinsonovy nemoci. Pro diagnostické účely je přitom velmi žádoucí, aby spolehlivá předpověď přišla co nejdříve před propuknutím samotného onemocnění. Slibně se v tomto ohledu vyvíjí vědecký výzkum, jehož předběžné výsledky naznačují, že bychom mohli získat spolehlivé varování už řadu let před objevením hlavních příznaků nemoci.

Nová metoda

„Pa-ta-ka-pa-ta-ka…,“ line se staccato vyšetřovací místností Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Slabiky vyslovuje celkem pohledná mladá žena. Určitě jí není více než čtyřicet. Má rodinu a bohatý život. Nechce se mi věřit, že za 10 až 15 let z ní bude pomalu se ploužící stín člověka, postiženého Parkinsonovou nemocí. Přemítám, kde se v jejím melodickém hlase skrývá známka budoucí nemoci, ale pro necvičené ucho je to k nepostřehnutí. Přesto v jejím hlase změny jsou a projevují se evidentně velmi brzy. Důvodem je fakt, že naši schopnost mluvit tvoří dokonalá souhra značného množství svalů s několika oblastmi mozku. Degenerativní změny na úrovni neuronů se proto projevují velmi brzy právě v řeči.

Českému vědeckému týmu Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve spolupráci s Elektrotechnickou fakultou Českého vysokého učení technického se vloni poprvé podařilo prokázat (v mezinárodním odborném časopisu Sleep Medicine) [2], že lidé, trpící poruchou chování v REM spánku mají současně charakteristické poruchy řeči, které se později objevují u lidí postižených Parkinsonovou nemocí. Teď se vědci zaměřují na to, aby zjistili, jaké změny v hlasovém projevu jsou spolehlivým znakem velmi rané diagnózy a jak se tyto změny mění v čase. To by jim v případě úspěchu mělo umožnit s pomocí hlasu předpovědět, za jak dlouho nemoc propukne. Díky předchozím bohatým výzkumům jsou dnes schopni určit, kdy už řeč není zdravá a daný pacient je ve fázi před rozvinutím choroby.