Barva černým myšlenkám

Proč je mi tak mizerně? Čím jsem si tohle zasloužil? Proč mám problémy, které jiní lidé nemají? Nemůže to souviset s tím, kolik se toho přihodilo v minulém roce? Všechno v mém životě je tak komplikované, existuje vůbec nějaké řešení?

Podobné černé myšlenky napadají značné množství lidí trpících depresivní poruchou. Průzkum Světové zdravotnické organizace v 17 zemích světa v roce 2012 ukázal, že depresí ročně onemocní přibližně 5 % tamní populace. Vztaženo na celý svět jde o zhruba 350 milionů osob. [1] Alespoň jednou v životě prožije tento nepříjemný stav téměř sedmnáct lidí ze sta. [2]

Deprese jako rýma

Zdá se, jako by deprese byla všude, nevyhnutelná jako obyčejná rýma. Její projevy jsou zneschopňující – mnohdy připomínají procházku peklem. Zahlceni vlastní bolestí se přestaneme zajímat o cokoliv. Nemáme chuť k jídlu, nebo se začneme přejídat. Sex ztratí svůj půvab, spánek se stává frustrujícím zážitkem. Přestože toho děláme méně a méně, neustále nás zmáhá únava. Myšlenky na smrt jsou každodenní rutinou. Kromě toho, že procházíme peklem, nemůžeme přestat myslet na to, jak je nesnesitelné, jak jsme se do něj dostali a co nás zachrání. Odborníci tento způsob přemýšlení nazývají depresivní ruminací. Jde o zaměření pozornosti na symptomy, možné příčiny a následky prožívaného distresu. Depresivní ruminace je vtíravá, obtěžující, úporná a odolná vůči rozptýlení. Mnohdy je velmi náročné ji přerušit. [3]