Význam čichu u novorozenců

Kdybychom neměli čich, byli bychom zranitelnější. Špatně bychom se vyhýbali potenciálnímu nebezpečí z prostředí, jako jsou například různé zdroje nákazy. Hůře bychom rozlišovali vůni přijímané potravy.¹⁾ Postižen by byl i svět našich sociálních vztahů – například bychom si jinak vybírali sexuálního partnera. Nic z toho bychom ale nemohli prožívat, pokud bychom úspěšně neprošli obdobím, kdy hrál čich v našem vývoji zcela zásadní roli – v průběhu těhotenství a těsně po narození.

Lidé patří k placentálním savcům, jejichž významnou evoluční adaptací je raný vývoj mláděte v děloze matky. Jde o prostředí s množstvím jedinečných vlastností, což zřejmě vedlo ke vzniku spousty evolučních přizpůsobení využívaných pouze v určitém životním období (ontogenetických adaptací). S některými rysy života v děloze se mládě v dalších fázích života obvykle už nesetká. Suchozemští savci například v tomto období prožijí jedinou fázi života, kdy pobývají v tekutém prostředí.

Děloha také omezuje pohybové možnosti a některé smyslové vjemy, například zrakové. Čichových podnětů z vnějšího světa sice také není mnoho, přesto je prostředí plodové vody bohaté na pachové molekuly původem z matčiny stravy a fyziologických procesů jejího těla.

Schopnost vnímat pachové látky samozřejmě závisí na vývoji plodu a s tím spojené funkčnosti čichového systému. Ukazuje se, že lidský čich je dobře funkční zhruba od 26. týdne těhotenství. Autoři několika studií zjistili, že pachové podněty, s nimiž se dítě setkalo v průběhu posledního měsíce těhotenství, ovlivňují jeho reakce i po narození. Například děti, jejichž matky v posledním měsíci před porodem konzumovaly větší množství anýzu, dávaly po porodu této vůni přednost. Platí to ovšem i pro látky zdraví nebezpečné, jako je například alkohol. Děti, jež měly prenatální zkušenost s alkoholem, jej upřednostňovaly i po narození. Po narození se navíc pachové molekuly z matčiny potravy dostávají prostřednictvím krve do mateřského mléka, kde je děti vnímají, čímž se mohou prenatální zkušenosti nadále upevňovat.

Popsaným způsobem děti získávají v nízkých koncentracích informace o lokálních stravovacích zvyklostech ještě předtím, než s nimi získají přímou vlastní zkušenost. Mnozí rodiče se setkali se silnou neochotou svých malých dětí zkoušet neznámé potraviny (potravinová neofobie). Výzkum dětí matek, které v průběhu kojení konzumovaly pestřejší skladbu zeleniny a ovoce, ukazují, že jejich děti byly po odstavení ochotnější tyto potraviny nadále jíst. Předchozí zkušenost s vůní potravin v plodové vodě či následně v mateřském mléce totiž míru novosti dané potraviny snižuje a zvyšuje ochotu dětí je konzumovat.