Rodič, pečovatel, partner

V roce 1935 popsal rakouský etolog a pozdější nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz chování, při kterém čerstvě vylíhnutá housata následují objekt, jejž spatřila krátce po vylíhnutí. V přirozeném stavu jde většinou o matku, následován však může být i člověk nebo jakýkoliv pohybující se předmět. Pozdější výzkumy ukazují, že s podobným jevem se setkáme také u savců. Zásadní roli zde však hraje jiný smysl – čich.

Své pozorování Lorenz ověřil sérií experimentů, při kterých uměle odchoval mláďata hus, jež následně vrátil k vlastnímu druhu. Ukázalo se, že i po delší době odrostlá housata raději následovala svého chovatele než jiné husy (obr. 1).

Proces, který předchází navázání na určitý objekt, pojmenoval Lorenz Prägung neboli vtištění, mezi biology je však známější jako imprinting. Jedná se o specifický druh učení, při kterém dochází k osvojení rodičovských charakteristik.

Vtištěné charakteristiky mohou být využity v různých fázích vývoje k různým účelům. Zatímco na samém začátku života slouží k následování rodičů poskytujících ochranu a potravu (takový jev se nazývá rodičovský imprinting), v dospělosti mohou usměrňovat výběr partnera (sexuální imprinting).

Není učení jako učení

Vtištění se od ostatních druhů učení liší v tom, že k němu dochází pouze během krátkého období bezprostředně po narození. Toto období se nazývá senzitivní perioda a u každého druhu trvá různě dlouho. Během senzitivní periody dozrávají mozková centra zodpovědná za ukládání informací do dlouhodobé paměti. V momentě, kdy je vývoj daných center ukončen, by již k vtištění nemělo docházet.

Konrada Lorenze následují housata, která jej díky vizuálnímu rodičovskému vtištění považují za matku.

Snímek Profimedia

Zajímavé je, že k vtištění často dochází již po jediném, a to i velmi krátkém vystavení objektu, které se nemusí opakovat. Vtištěné charakteristiky zůstávají stabilní a jen těžko zvratitelné. Například kuře, kterému po vylíhnutí experimentátoři ukážou pohybující se červený míček, bude až do dospělosti raději následovat červený míček než slepici. A to i přesto, že míčku bylo vystaveno pouze na pár minut. I tím se vtištění liší od běžného učení, při kterém jsou získané dovednosti a informace posilovány opakováním.

Přestože se o vtištění zpočátku mluvilo jen v kontextu vizuálních charakteristik, v sedmdesátých letech minulého století se do popředí zájmu dostaly charakteristiky spojené i s dalšími smysly. U savců se výzkum zaměřil zejména na to, zda se imprinting podílí na tvorbě raných čichových preferencí (obr. 2).