Milionová sloučenina z Velikonočního ostrova
| 2. 12. 2024Malinký ostrov ve východní Polynésii by asi málokdo považoval za místo, odkud by mohlo přijít nové léčivo. A přece, rapamycin, „sloučenina z hlíny“, vydělala miliardy dolarů, zachránila tisíce životů a nakonec stála u objevu docela revolučních regulačních mechanismů odehrávajících se v lidském těle. I když to tak zpočátku příliš nevypadalo…
Spletitá historie rapamycinu zahrnuje různé expedice a vypráví několik příběhů emigrantů. Velikonoční ostrov není Evropě znám dlouho. Rozprostírá se uprostřed rozsáhlých vod Tichého oceánu, představuje jedno z nejopuštěnějších trvale obydlených míst na Zemi (obr. 1) a žije na něm v současnosti okolo osmi tisíc obyvatel. Nejbližší další „obydlené“ místo – Pitcairnův ostrov – je vzdálené 2000 kilometrů (část z jeho zhruba padesáti obyvatel tvoří potomci vzbouřenců z lodi Bounty, kteří u ostrova zakotvili v lednu 1790; Vesmír 81, 699, 2002/12). Nejbližší pevnina, pobřeží Chile, leží asi 3500 kilometrů na východ (obr. 1; pro porovnání, podobně vzdálená je Praha od Kuvajtu či Špicberků). Tvar ostrova připomíná rovnoramenný trojúhelník se základnou o délce 26 km a ramenech 16 km (s rozlohou okolo 150 km2; pozn.: Praha má 500 km2).
První „expedice“ na Velikonoční ostrov se odehrála zhruba před 1200 lety, kdy na jeho půdu vstoupila poprvé lidská noha.1 Ostrov osídlila zprvu skupina jihovýchodních Polynésanů snad z Gambierových ostrovů (vzdálených zhruba 2600 km) či Markéz (3200 km). V následujících stoletích se populace kolonizátorů postupně rozrostla na několik tisíc a vytvořila kulturu, která se proslavila zejména obrovskými kamennými sochami moai, dnes zasypanými v zemi. V domorodém jazyce se tento ostrov nazývá Rapa Nui, což už naznačuje, odkud se vzalo poněkud zvláštní jméno sloučeniny, která odsud pochází a o níž bude řeč.