Vznášení s trilobity

S více než 21 tisíci popsanými druhy byli trilobiti významnou složkou prvohorních mořských ekosystémů. krunýř těchto členovců byl zpevněn uhličitanem vápenatým, což z nich dělalo ideální kandidáty pro fosilizaci. fascinující je, že takto zpevněný krunýř měly už i drobné trilobití larvy, menší než tečka na konci věty. díky tomu jsou trilobiti jedni z mála vymřelých živočichů, u nichž známe vývojová stadia od larev až po dospělce.

Ontogenetický vývoj dnes známe dobře asi u 180 druhů trilobitů. Stejně jako ostatní členovci i trilobiti periodicky svlékali svůj vnější krunýř, aby mohli růst. Po vylíhnutí z vajíčka se mladý trilobit skládal prakticky jen z hlavy (o pěti článcích) a jednoho nebo několika dalších článků. Nové články, ze kterých se postupně tvořil trup a poté i ocasní štít, přirůstaly při každém svléknutí. Když dosáhly počtu typického pro konkrétní druh, přidávání článků se zastavilo a trilobit se většinou už jen zvětšoval. V průběhu vývoje se také měnily proporce celého zvířete. To bylo patrné především na nejranějších stadiích, která někdy vypadala výrazně odlišně než dospělí trilobiti.

Raná vývojová stadia – larvy (viz rámeček) – trilobitů se obecně dají rozdělit na dva typy. Larvy prvního typu se vzdáleně podobají dospělým trilobitům (obr. 3). Mají sice tělo tvořené menším počtem článků, ale na jejich krunýři můžeme snadno rozlišit tři laloky, hlavovou část, článkování těla nebo i oči – jednoduše znaky, kterými disponují i dospělí trilobiti. Tyto larvy jsou většinou shora zploštělé a podobně jako většina dospělých trilobitů žily i ony na mořském dně nebo v jeho těsné blízkosti.